„Režírovat, to je něco takového jako velet posádce lodi Kryštofa Kolumba, která chce loď stále otočit zpět.“ To jsou slova Federica Felliniho, která řekl svému životopisci Tullio Kezichovi, svému příteli a filmovému kritikovi z deníku Corriera della Sera. Jindy zase říkal, že si připadá jako Pinocchio mezi loutkami. Jinými slovy jako dřevěný neposlušný panáček, který díky četným dobrodružstvím zmoudřel.

Federico Fellini

A možná že tyto dva citáty dobře vystihují to, jak se sám Fellini viděl: Maturitu udělal až na druhý pokus a pak nevěděl, co bude dělat. Živil se jako pouliční karikaturista, ilustrátor, psal do několika novin, a to až do konce druhé světové války, kdy se seznámil s režisérem Robertem Rosselinim. S ním napsal scénář pro film Řím, otevřené město, za nějž byl nominován na Oscara. První jeho samostatný film Bílý šejk začal točit v roce 1952, v době, kdy už měl za sebou 19 scénářů a ve filmu se docela dobře orientoval. Skutečný úspěch měl ale až film Silnice z roku 1954, v němž hrála hlavní roli jeho žena Giulietta Masina.

Nejznámější jsou však dva jeho filmy Sladký život z roku 1960 a 8 a půl z roku 1963. V té době se sice mohl radovat ze svých úspěchů, ale jak říkal svým přátelům, už se přestal cítit jako režisér a měl pocit, že je víc herec. Všechno ho nutilo, aby se svlékl ze své kůže a byl někým jiným, než si myslel, že je. Stále byl obklopen lidmi z celého světa, kteří by rádi viděli, kde se v umělci bere tvůrčí elán, jak si kouzelník vymýšlí své triky. Nechtění diváci měli nastražené uši, drželi v ruce mikrofony či pera a bloky, aby zaslechli, co říká a pokud možno i jak myslí.

Říkával: „Pracovat za těchto podmínek to je něco takového, jako kdybyste chtěli psát, přemýšlet, korigovat v situaci, kdy jste obklopen zástupem lidí, kteří se vám dívají přes ramena, aby viděli, co jste právě napsal.“

A jeho biograf k tomu dodává: „Ti lidé, kteří ho při práci obklopovali, tvořili velice pestré publikum. To nebyli jen jeho přátelé, obdivovatelé, kteří ho chtěli při práci podpořit, ale i závistivci, kteří se snažili něco vyslídit. Fellini z toho neměl radost, cítil se jako rukojmí, ale nemohl proti tomu nic dělat.“

Poslední film Federica Felliniho se jmenuje Hlas měsíce a byl dokončen v roce 1990. Podnět k němu dala kniha Ermanno Cavazzoniho. Točil ho opět tak, jak byl zvyklý: bez scénáře, jen podle poznámek či jakéhosi exposé. Idea ale byla jasná: měl vyprávět o venkově, předvést všechna roční období, uzlové body nedávné historie a hlavní postavy měly připomínat dona Quijota a Sancho Panzu. Ale i tentokrát šlo o kombinaci předlohy s vlastními vzpomínkami a fikcí. Proto o sobě tvrdil, že je pravdomluvný lhář.

Celkem natočil Federico Fellini dvacet filmů a obdržel pět Oscarů. Narodil se před sto lety 20. ledna1920 v Rimini a zemřel 31. října 1993 v Římě.

(Psáno pro ČRo Plus)