Vrátíme-li se k nedělní oslavě osmdesátých narozenin všuměla Františka Ringo Čecha z Jíloviště (jen menší hostina se při té příležitosti odehrála v restauraci), nelze než konstatovat, že tento Mistr tvoří dosud ledacos, ale sportovní výkony si již odpouští.

V bazénu sice pořádal závod, ale účastnil se jen co rozhodčí. Připomnělo mi to historku Petra Novotného, který - spíš doma se kuklícího Frantu – v jednom čase jejich životů přemluvil, aby víc využíval Petrovu cestovku. A tak jeden čas brouzdali světem „jako Čuk a Gek“, jak o tom ostatně vznikla celá kniha a několik cédéček. Ale Petra Novotného občas překvapila Ringova pasivita. A zrovna u vody. Vstoupili do moře, ale Novotný si náhle potřeboval něco zařídit. Odběhl, zdržel se, vrátil se - za několik hodin. A Ringo k jeho překvapení stál a čekal stále ma tomtéž místě dna i hladiny.

„Neviděl jsem důvod, abych se přesunoval.“

Nu, ale každý přece má právo na svébytnou povahu a sotva budeme Františka podezírat, že je sportovní nemehlo. Jen za Amforu vsítit přes sto gólů a hrál by tam déle, kdyby tak nevadil Karlu Vágnerovi. Vágner: „To mi nemůžeš nikdy přihrát?“ Čech: „Ty jsi tu za sportovce? Já ne. Já hraju jako hvězda.“ A šel.

Copak by na to všecko asi řekl Františkův fotbalový idol Pelé?

Kdo ví. Také posléze hrál ve filmu - a bavil lidi - a zůstal králem kopané; zrovna jako Wayne Gretzky ledové plochy. I vraťme se v pokusu o takřka protistátní recesi do času, kdy bylo Rusko podobně kruté a obávané jako dnes, ale navíc mělo vydrezůrované hokejisty. Pojďme časem až kamsi do let osmdesátých, kdy hrál Panenka ještě ve Vídni, a zasněme se. Co kdyby se „král všeho ostatního“ = František Ringo Čech - setkal tenkrát v Praze právě s Pelém a Gretzkym? O čem by hovořili? Jak by asi zdůvodnili, že Ringo nejel tam a pouze oni sem? Naštěstí nemusíme snít. Došlo k natočení fiktivního trialogu Čech-Pelé-Gretzky, a to redaktorem někdejšího Stadionu doktorem Luďkem Brábníkem. A záznam?

Čech: Pepo, chceš dolejt hrnek?

Pelé: Jo, Ringo, jestli tam eště něco zbylo.

Brábník: Všichni tři přátelé sedí v pohodlných klubovkách a každý popíjí svůj oblíbený nápoj: Pelé brazilskou černou kávu, Gretzky kanadskou whisky a Čech se trochu cítí hostitelem, takže přátele obsluhuje. Jak je jeho zvykem, říká Pelému Pepo a Gretzkymu Vašku, což ale oba tolerují pouze v jeho případě.

Gretzky: Co jsme se mu nahučeli do hlavy, že já jsem Wayne Gretzky a taky Pelé že se jmenuje Epson Arantes do Nascimento, ale on stále mele svoje Pepo a Vašku, a tak jsme si na to oba už zvykli, viď, Pepo?

Pelé: Si, amigos!

Brábník: Jak jste se vlastně vy tři seznámili?

Gretzky: Jednoduše z tisku, rozhlasu a televize. Zjistili jsme, že máme spoustu společných vlastností, a tak jsme si začali dopisovat. Máme se rádi a těžce neseme, když nejsme spolu!

Brábník: K prvnímu setkání došlo kdy?

Pelé: To jsem zorganizoval já. Problém je v tom, že Ringo nechce nikam jezdit. Stále opakuje své oblíbené české přísloví „všude dobře, doma nejlíp“, tak jsme museli s Waynem za ním. Je tomu nyní asi patnáct let, co to bylo prvně, a sešli jsme se v Ringově druhém domově, v Římově v jižních Čechách. Zrovna vyměřoval hráz na přehradu pro pitnou vodu do Budějovic.

Brábník: Jak jste ho našli?

Gretzky: Mě tam odvezl hokejista Martinec a Pelého fotbalista Franta Veselý. Hned ale jeli domů, my tři mezi sebou mluvíme esperantem, a tak by z toho kluci nic neměli.

Čech: Pepo, chceš dolejt hrnek?

Pelé: Jo, Ringo, jestli tam eště něco zbylo.

Čech: Postavme na nový kafe a otevřeme Vaškovi další láhev. Kluci, dáme si nejdřív dárky, ne?

Gretzky: Yes!

Pelé: Si, amigos!

Pelé a Gretzky začínají rozbalovat pytle s dárky. Ringo sahá do kapsy. Pelé dostává od Ringa přívěšek na klíče Škoda MB a Wayne Ringovu fotku s podpisem.

Pelé (skáče radostí): Ty máš, Ringo, intuici, zrovna jsem si koupil nový auto, bude se mi to hodit na klíče.

Gretzky (slzí nad fotkou dojetím): No, konečně! Tolikrát jsem tě o ni prosil! (Líbá Čechovu fotografii.)

Seznam všech dárků, které dostal Ringo, časopis pouze plánoval uveřejnit na Silvestra.

Pelé (v rozpacích hledí na Brábníka): Co on? Nedostane nic? (Rozpačitě hrabe v pytli s nápisem Procleno-Duane.)

Čech: Ne! Je redaktorem! Neurážejme ho! Má svůj plat!

Gretzky: Dolejme mu aspoň kafe!

Čech: Pepa ho už zase vyzunk! Doktore Brábníku, udělej, prosím, kafe, a otevři Vaškovi láhev.

Tři králové se mezitím rozpovídají. Již před těmi patnácti lety uzavřeli dohodu a tu striktně dodržují. Čech nebude nikdy hrát profesionálně fotbal a hokej - a Gretzky s Pelém nebudou působit v umělecké oblasti.

Pelé: Chtěl jsem ti, Ringo, poděkovat, že jsi souhlasil s tím, abych udělal tu písničku Che Pelé. Víš, v tom filmu Sueno de Pibe jsem vlastně naši dohodu porušil. A ty nic. Fakt, díky! Měl jsem s tím děsný úspěch! A dobře, že jsem ti to poslal ke kontrole. Ringo! Tvoje připomínky seděly, jak říkáme v Brazílii, jako mačeta na krku! (Směje se.)

Čech: No, dobrá, už o tom nemluv! Víš, že mně šlo hlavně o Evropu. Co si děláš v Brazílii, je mi fuk. Ale přesto chci o všem vědět!

Pelé s trochou žárlivosti v hlase: Ale Gretzkému jsi taky udělal trhák!

Čech: Nediv se, Pepo. Vaškovi bylo líto, že jsem u tebe udělal výjimku, a tak ode mě chtěl hit. - Jak to vlastně dopadlo, Vašku?

Gretzky: Bomba! Bomba, co ti mám říkat. Nejdřív s tím byly trochu problémy, však víš, jak těžko se překládají jemné a mistrovské nuance tvého básnického jazyka. Nejvíc problémů měli překladatelé s refrénem „já jsem Wayne Gretzky/nosim bílý kecky“. Ale zvládli to. Vždycky, když se sejdeme na Stanley Cupu, tak to všichni zpíváme. Mimochodem, Stanley tě moc pozdravuje a NHL taky, oba dva mají tvé nové LP a chtěli by ho podepsat. Jo, a abych nezapomněl, tady ti posílá Bobby Orr zpátky tvé sako a kravatu, kterou jsi mu půjčil, aby ho pustili v Esplanade do baru.

Čech: Jo, díky, už jsem na to zapomněl! Co dělá ten starej lišák, ještě střílí z každé pozice? Co jsem se mu naříkal: „Bobby, Bobby, ty se snad ustřílíš!“ (Ringo se směje pod fousy.)

Gretzky: No jo, střílí. Přestal už hrát, ale bez té střelby nemůže být. Má teď v Torontu střelnici a lochnesku.

Pelé: No jo, to ale furt je o nás. Jak žiješ ty? Co tvůj milovaný klub, jak se jen jmenuje?

Čech: Myslíš Slavii?

Pelé: Tak nějak to, myslím, bylo.

Čech: Jó, Pepo, ty mi dělaj starosti. Na jaře pustili nějaký zápasy, a tak jsem se naštval a přestal na ně chodit. Slavii mám rád pořád a víš, Slavie, to je takové pražské FC Santos (akorát trochu horší). Ale počkám, až se vymění hráči, takoví, kteří ji budou milovat jako my, fandové. Zatím chodím na Spartu. To je zas takové pražské Botafogo (akorát trochu horší).

Pelé: Pustili zápasy? Tomu nemohu uvěřit! To by nikdy opravdový fotbalista neudělal! Za to se u nás v Brazílii popravuje!

Čech: My to řešíme evropsky. Vyhodíme trenéra!

Pelé: Ještě že jsem si vzpomněl: když jsem byl loni na dovolené v Austrálii, vzpomínali tam na jeden váš klub. Teď nevím, jak se, karamba, jmenoval. Zdržovali se hodně v zoologický zahradě, a když odjeli, zmizel z ohrady klokan.

Čech: Jó, ty myslíš Bohemku? Vyhrála ligu - a teď je v tabulce nad námi. Vždyť taky my slávisti s pýchou říkáme: „Jó, Bohemka, to je Slavie B.“

Pelé: Máš pravdu, Bohemka. A teď, když jsem letěl za tebou, musel jsem si ve Vídni koupit kávu (už mi došla), tak jsem zašel na Rapid. Nějakej chlap s knírkem dával tři góly za sebou z trestnejch kopů a Vídeňáci řvali nadšením: „To je náš vídeňský Tony!“ A ten kluk hrozil pěstí na tribunu a volal na ně: „Nejsem žádnej Tony aus Wienerwald, já jsem pražskej Tonda z vršovickýho ďolíčku! Pamatujte si to!“

Čech: No jo, to byl Tonda Panenka! Ten už je starej! Toho už mi nestavíme! Teď na podzim proti Bulharsku by tam jen překážel, když jsme je válcovali!

Gretzky: Správný! Tak to má být! Hlavně mládí! To je jedno, že ti starší hrajou líp. Jak je ti třicet - nazdar! Nechte už, kluci, toho pitomého fotbalu, nemáte ho oba dost? Co takhle děvčata?

Pelé dělá posunky: Pššš, bacha, natáčejí.

Brábník: Přede mnou můžete klidně o všem, já to udržím v tajnosti!

Čech: To známe! Udržíš v tajnosti! Ty to zveřejníš v silvestrovském čísle. Co je nového v kanadském hokeji, Václave?

Gretzky: Nuda, hoši, nebudete mi to věřit, neskonalá nuda! Neustále vám někdo něco vnucuje za hraní a reklamu.

Pelé: Neber si to tak, Wayne! My, sportovci holt musíme něco vydržet!

Gretzky zoufale vykřikne: Ale kluci, já chci hrát pro radost ze hry a ne za peníze, cožpak to nechápete? (Rozpláče se.)

Čech: Nebreč, Vašku. Až tě jednou někdo zraní, tak pak budeš jenom utrácet.

Gretzky: Jó, utrácet! Nemocnice mě začnou přeplácet, kde se mám léčit. Každý doktor mi bude chtít dělat sádru - a zase to bude stejné!

Pelé: No, Wayne, já zírám. Takový tvrdý kanadský chlapec. A já myslel, že se vy kanadští profíci nikoho nebojíte!

Gretzky: To taky ne! To si piš!

Čech: A jak se udržuje ve vašem mužstvu kázeň, když se nikoho nebojíte?

Gretzky: Něčeho se přeci jen kluci v mančaftu bojí, ale nevím, jestli to mám prozradit.

Pelé: Jen s tím ven, amigo! Pronto!

Gretzky (červená se): No... Když se klukům nechce moc trénovat a trochu si hoví, zavolá trenér znenadání… Krutov, Fetisov, Balderis - jsou tady. To byste viděli ten mazec. Někdy stačí ukázat fotku a hned se rozklepeme! Ono je proč.

Čech: Však jste si posledně na mistrovství uřízli ostudu před celým světem!

Gretzky: A také mě štvou varhany! Při zápase není chvíli ticho! Buď řvou lidi, nebo ranění hráči; a když je pár vteřin přerušená hra, ti příšerní varhaníci vyrábějí děsné mezihry! Z toho by se člověk skutečně zbláznil! My se radši kolikrát domluvíme se soupeřem, že budeme schválně dlouho držet kotouč ve hře, aby hra nebyla přerušena a oni nezačali hrát. Já bych toho Bacha se fugama. Pchá!

Čech: Kluci! Mám vás rád, však to víte.

Pelé: Já vím, Ringo, ty už budeš muset. Však tě znám.

Čech: Kluci, nezlobte se, můj čas je drahý. Je mi líto.

Gretzky: Však my víme, že toho máš hodně. I tak jsme rádi, že sis našel chvilku!

Čech: Víte, kluci, že nebýt to vy dva - moji nejlepší přátelé…

Doktor Luděk Brábník: A smím se zeptat, jaký máte další program?

Pelé: Jdu k Pláničkům na večeři… a pak na chvíli k Milanovi Dvořákovi: má na filmu natočených pár zápasů Amfory, chtěl bych to vidět!

Gretzky: Já už to viděl, vysílala to kanadská televize. Hodinový sestřih Ringových gólů. A potom jdu na koncert Olympiku. Vyprávěli mi bratři Bill, Dick a Grant Warwickové, že je slyšeli hrát v roce 1952 a že je to mazec. No, a ráno už zase trénuju.

Pelé: A kdy se, kluci, zase, sejdem?

Čech: Hlavně jsem vás chtěl poprosit…

Gretzky: My víme, abychom tě nikam nezvali, viď?

Čech: Kluci, fakt, nemyslete si o mně, že jsem frajer, ale nemohu opustit své fanoušky ani na minutu. I kdybych chtěl.

Pelé: Ale v Brazílii máš také mraky ctitelů.

Gretzky: V Kanadě statisíce a všichni tě děsně žerou! Přijeď!

Čech: Né! Už jsem řek! Jejich přízně si vážím, ale mají smůlu.

Pelé: Budeme si psát. Je to hezké. I když smutné! Fanouši! (Vrhá se Ringovi kolem krku.)

A Wayne Gretzky? Vvzlyká: To to uteklo! (Těžko skrývá pohnutí.)

Ale také Čech těžko potlačuje slzy, deroucí se do očí: No tak, chlapi! Nejsme přece baby!

A vidíme opravdové, přesto plačící muže. Rozplakal by se i kámen. Přátelé se nemohou od sebe odtrhnout!

Pelé (zoufale): A já tu zůstanu! Ano! Zůstanu s tebou, Ringo! Budu tady pěstovat banány! Založíme plantáže!

Čech: Stejně tu nerostou!

Gretzky: Já tu taky zůstanu! Kluci! Emigruji. Ať se už nemusíme loučit! A budu hrát za Spartu!

Čech: Ale ta je narvaná výtečnejma hráčema. Nemáš, Vašku, šanci!

V houstnoucí mlze se venku rozcházejí tři postavy. Takřka opravdoví tři králové. Kašpar, Melichar, Baltazar. A zda Gretzky Ringovi popřál? Těžko; ale rád by ho měl.

SONG FRANTIŠKA ČECHA mj. OSLAVUJE LEGENDÁRNÍ PANENKOVU PENALTU, KDY TONDA PROSTĚ MÍŘIL NA BRANKÁŘE: