Bohužel smutná zpráva, a sice že ve středu 21. dubna 2010, po mnohaleté léčbě řady chorob, podlehl zástavě srdce redaktor Mladé fronty Dnes čtyřiapadesátiletý Ladislav Verecký, kterému ale nikdo z kamarádů neřekl jinak než Denis. Byl to skvělý novinový spisovatel, jak se říkalo na začátku minulého století těm, co uměli dobře psát, velký a originální srandista a milovník piva. Naposled jsem ho potkal v pražském hostinci U Vejvodů, kde si stejně jako kdysi Bohumil Hrabal pochvaloval, jak umí místní posádka pivo dobře ošetřit. Čeští i zahraniční spisovatelé s ním rádi nejen popíjeli, ale i pracovali: K jeho přátelům patřil Michal Horáček i třeba Michal Viewegh. Všichni obdivovali jeho mimořádný cit pro češtinu: byl to cerebrátor jazyka a velký ironik.

Jak se dostal k novinám?

Ladislav Verecký, který se narodil 25. června 1955 v Děčíně, po střední škole studoval na Karlově univerzitě bohemistiku a anglistiku. Po doktorátu a po listopadu 89 ještě absolvoval letní semestr na American University ve Washingtonu. Prvních čtrnáct let pracoval spolu s Ivo Šmoldasem jako redaktor poezie v nakladatelství Československý spisovatel, kde se seznámil i se svou ženou, básnířkou Naděždou Slunskou, a odkud se znal s již zmíněným Michalem Vieweghem, který tam měl na začátku devadesátých let na starosti prózu. Po odchodu z nakladatelství šestnáct let psal pro magazín Dnes hlavně satirické články, sloupky a eseje o literatuře a českém jazyce. S Michalem Vieweghem vymysleli blogový román na pokračování, který tento autor spolu s třemi porotci vybíral pro MF Dnes a webový portál karlovarské Magnesie. Ladislav Verecký byl spolu se svou dcerou, studentkou dramaturgie a režie na DAMU, jedním z porotců tohoto projektu.

Čím byl pan Verecký tak pozoruhodný?

Jak už jsem říkal hlavně smyslem pro humor a jazykem. Stačí se začíst do jeho sloupku, který napsal těsně před výběrem posledního pokračování Vieweghova blogového románu. Cituji: „Obdiv zaslouží všichni, kdo jak ptáci snovači snovali své příběhy, z nichž si Michal Viewegh vyzobával nejsladší rozinky, ne nepodobný jinému africkému opeřenci – klubákovi, vybírajícímu ty nejtučnější červy za zad velmi tupého nosorožce. Zkrátka podle mě nepřišli ani ti, kdo se o sobě během soutěže dozvěděli, že neumějí psát. Je to cenné poznání. Lidé, kteří si nedokážou připustit, že jejich nejryzejší hodnota spočívá v něčem jiném, pobíhají po literárních pastvinách jak kastrovaný jak. Z tlamy i z mulce mu čouhá nádherná horská květena, leč za sebou zanechává pouze ekologické exkrementy, které hnojí půdu pro ty talentované. Příroda není žádný rovnostář. To je dobré vědět”.

Styl kolegy Vereckého je a na dlouho i zůstane nezapomenutelný.

Můžete posluchačům připomenout, co všechno pan Verecký napsal?

Rozhodně za připomenutí stojí a ještě je k sehnání jeho kniha-rozhovor s Michalem Horáčkem s názvem Kdo víc vsadí, ten víc bere, která vyšla ve třech vydáních. S kolegou Janem Lipoldem publikoval recenze na restaurace pod názvem První pražský hospodář a byl spoluautor pořadu Volební dementi pro TV Prima. Nejznámější jsou ale jeho ironické sloupky, v nichž přinášel četná zábavná odhalení jako třeba, že Jiří Weigl se sešel Miroslavem Šloufem v Mrtvém moři, nebo že Cyril Svoboda bude blahořečen. Tato odhalení psal spolu s Martinem Komárkem a vydali je pod názvem Objevy redaktorů MF Dnes - plus dvacet záhad polistopadové historie. Jejich předchozí kniha měla zase název Volební dementi aneb Co nám politici za čtyři roky dali, to jim teď s díky vracíme.

Autor je novinář a spisovatel