Surrealista a všestranný umělec Jan Švankmajer (*4. 9. 1934) rozdělil svůj netypický lexikon do devíti částí a největší počet kapitol (osmdesát dvě) má tu Zooologie. Té předcházejí tyto díly: Antropologie, Architektura, Botanika, Geologie, Hexapoda, Kartografie (má jen kapitoly Mapy a Nemocné mapy), Nesoustavná anatomie (nemá kapitoly) a Technika. Hexapoda, dodejme, je latinský výraz pro podkmen členovců charakterizovaný zoology jako šestinozí a zahrnující čtyři třídy zvířat včetně hmyzu.

Švank-mayers Bilderlexikon vyšel nedávno, už je takřka vyprodaný, ale na vybraných prodejnách vám ho rezervují bez příplatku. Je to kniha surrealistická, a to především výtvarně, ale také literárně. Zatímco literární složka vám připomíná neukázněnost, přinejmenším místy, a jistou svévoli (viz úvod knihy), obrazové „tabule“ působí neuvěřitelným dojmem. Dojmem, že je tady - navzdory autorem proklamované absolutní svobodě - všechno přesně na svém místě.

Kniha je uvedena anonymní premisou, snad od autora samého, podle které „všechno, co v této civilizaci za něco stojí, vzniklo na jejím rubu“.

Ačkoli jde o více než tři sta stran, JŠ proklamuje výsledek jako pouhé torzo. Coby kolážista (především) na tomto výsledku přesto pracoval s přestávkami půl století: od roku 1972. Jestli měl nějaký cílevědomě naplňovaný záměr?

Záměrem bylo formou alternativního světa stvořit imaginativní odraz (nikoli obraz) starých publikací typu Brockhaus Enzyklopädie nebo Meyers Konversations-Lexikon. Tuto práci nicméně surrealista „hned“ po roce přerušil, když neviděl konce, a nejvýrazněji se k ní vrátil teprve roku 1990, tedy po převratu, kdy vytvořil celou Nesoustavnou anatomii, která je dnes jejím předposledním dílem. Úplynulo další čtvrtstoletí a v roce 2016 přibyly už zmíněné Nemocné mapy (ještě se dostanu k tomu, čím jsou choré). A pak, během natáčení filmu Hmyz, se na světlo tohoto světa poprvé vylouply Janovy koláže pro onen oddíl Hexapoda.

Úvod svazku jej označuje za alternativu k obecně vždy asociálnímu světu okolo nás, světu ne vždy zlému, ale „příliš realistickému“. A podle všeho směřujícímu do kopru. Předmluva mimo jiné obsahuje adekvátní úryvky ze hry Don Šajn, z černé kroniky i třeba fiktivního vesmírného zpravodajství (v oddíle Z kosmu): „Kolem hvězdy Proxima Centauri v souhvězdí Andromedy místo planet obíhají kusy syrového masa. Zjistila to NASA.“

Nechybí ovšem ani citace z geniálního Stanislawa Lema: „Člověk je jen přechodný článek mezi zvířetem a strojem.“ Švankmajer si bezstarostně utahuje dokonce z covidu-19 a lidské společnosti jako takové. Právě vědecká fantastika mu často slouží pro ten účel nejlépe. S její pomocí zachycuje i potenciální možnost neporazitelné, nezastavitelné a definitivní migrační vlny z jihu, končící „logicky“ teprve návratem do prvobytně pospolné společnosti. Některými prvky tu připomíná díla Egona Bondyho a rovněž předkládá až pološílený návod, jak zadržet ony migranty v jejich (afrických?) vlastech. Státy, a to všechny, by totiž napodobily Izrael. Konkrétně tamní přístup k životní úrovni. Její tamní a dobrovolné snížení na polovinu, kdy by „výtěžky“ povinně putovaly na nemocnice, školy, ale třeba i vrty studen.

V části Antropologie mě nejvíc zaujaly ilustrované kapitoly Guru medonosný a Hermafroditní zaměstnankyně thajského bordelu.

Z Architektury nezapadne vůbec nic, už jen úvodní Návrh na novou podobu Notre Dame stojí za to. Z botaniky provokují Rostlinná děloha či Květina-oko. Z oblasti geologie Felační kámen, Kosmický penis, Nebeská prsa a Vulkanická vulva. V Hexapodě nechybí Brouček varlatový. Z Techniky vyzdvihněme Stroj na předpovídání počasí, Masturbační stroj bestiofilní a Stroj na přemílání čertů na anděly. Některé ty mechanismy doma autor sestrojil, ale to jistě nevím.

Ze zoologie je tu pak skutečně nášup, i když podstatně méně vycházející z obecného povědomí a obecného snění - a vzdálený tak třeba Fantastické zoologii Borgesově. Čeká na vás sice Pták Noh, ale hodně netradiční. Kromě toho Felační ryba, Temný beran, Sumosamec, Nahá ryba a tvor Bez názvu.

V Mapách vidíme různé úseky pevnin, a to především jako lidské nebo zvířecí hlavy; někdy stačí doplnit málo: „Prusko připomíná hlavu uřvaného kaprála. Jižní Amerika hlavu slona, i když slon v Jižní Americe pravděpodobně nikdy nežil.“

Nemocné mapy tvořil tak, že kombinoval staré atlasy s barevně vyvedenými tabulemi vyrážek a vředů. „Od příjice po spalničky,“ píše doslova. Za to zaplatilo zvláště Mexiko, Turecko, ale politické konotace sem nepatří, anžto platí taky Velká Británie, Austrálie, Sicílie, severní Itálie.

Nesoustavná anatomie je 31 fascinujících koláží a prý výsledek (marné?) snahy udělat nás, lidi, lepšími. Jan Švankmajer vážně tvrdí, že jen 9% občanů jsou v kladném smyslu slova kverulanti nespokojení se stavem světa, zatímco ostatní jsou buď „vychcaní“ (1%), nebo kreténi (90%). Tady trochu žertuje a taky dodává, že nevěří na genetické inženýrství ani mentálně pedagogickou výchovu, ba ani přirozenou evoluci. Kdeže! Sází na náhodu. A chtělo by to prý jím sestavené kompozice lidského masa, šlach a kostí vyzkoušet, i ptá se: Kde jsou osvícení řezníci? Kde stejně osvícené švadleny?

Připomínám, že tato surrealistova publikace je možná rozsáhlá, ale přesto pouze horním výčnělkem kosti na obrovském, celoživotním díle filmaře, kreslíře, grafika, sochaře, keramika, ilustrátora i literáta. Začátkem září se dožije osmdesáti devíti let.

Švank-mayers Bilderlexikon. Jazyková redakce František Dryje. Korektura Markéta Hofmeisterová. Vydalo nakladatelství „dybbuk“. Praha 2022. 320 stran

Švank-mayers Bilderlexikon - Jan Švankmajer | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví