Režisér Woody Allen (*30. 11. 1935 v Bronxu) napsal pět povídkových sbírek Vyřídit si účty, Bez peří, Vedlejší účinky, Čirá anarchie a teď, aktuálně i česky, vychází Stav beztíže.

Ne, klasik se nedal v takřka devadesáti letech se na science fiction (i když taky nějakou natočil) a místo toho spíš pokračuje v parodiích, které mi občas připomínají díla Stephena Leacocka.

Když už jsme ale u sci-fi, můj přítel Václav Gruber, spisovatel a lékař, svého času až zuřivě pátral po kterési story, kde hrdina mocně prahne po vztahu i stycích s „paní Bovary“. Fiktivní literární postavou z dílny G. Flauberta. Což se mu splní. Hledalo se dlouho a našel jsem Václavovi nakonec onu prózu právě v jedné knize Woody Allena. Oba svorně jsme se tomu divili.

Woody Allen přidal roku 2022 (česky 2023 v překladu Michaela Žantovského) devatenáctku příběhů k těm předešlým, a to včetně textů Zpověď šílené krávy, Je tady prosím někde Pan Božský?, Drobná plastika nikdy neuškodí, Manhattanské klepetění, Vzbuďte mě, až to skončí, Soustřeďte se, ono se vám to vybaví a Dospívání na Manhattanu. Zvlášť poslední, takřka čtyřicetistránkový text je předehrou k Mistrovým pamětem, které nedávno přeložil… rovněž Michael Žantovský, který se na Allena obecně specializuje.

Sama režisérova kniha urazí ledaskoho, což má být asi dobře, ale neoslní. Když si navíc odmyslím nadbytečnou předmluvu Daphne Merkinové (předchozí sbírky ale žádné podobné chvalozpěvy nepotřebovaly), ve které je kdovíproč důrazně adorována starší Allenova povídka Děvka z menzy (z knihy Bez peří) o studentce, ani ne osmnáctileté, z Vassarovy univerzity, která si přivydělává jako prostitutka.

Určitě má Děvka hodně do sebe, aktuálně se mi ale zamlouvá spíš próza Prodám byt v nejvyšším patře na Park Avenue. Anebo skočím. Ano, její titul je text inzerátu - a hrdina ve finále odpovědně atakován samotnou FBI, která bezostyšně vyrazí dveře.

V textu Kde jsem to nechal tu kyslíkovou bombu? nejde o žádnou ztracenou ponorku, pídící se po Titaniku, ale Allen líčí jen děj hry či spíš pseudohry, která mu prý pomůže prorazit na Broadway a nahrabat si „dostatek lupení na financování stařecké demence, kterou plánuji pro léta zaloužilého odpočinku“. Nakolik je syžet onoho dramatu nosný, nechávám vašemu úsudku, a nakolik je zveřejnění podobné legrácky vtipné, taky.

Výborná je oproti tomu povídka Dynastické drůbky (psaná formou dopisů). Do Hollywoodu nás poté zavede story Nikde ani myšáčka a text Když máte na kapotě Nietzscheho se obírá (údajným?) hloupnutím Ameriky jako takové. Dělá to lišácky. Vypravěčem je auto, které vystřídá tři majitele. Až třetím je (po dvou buranech) věhlasný fyzik, který se ale, to je smůla, přimotá k přepadení banky. Vůz je unesen. Teprve v rukou pachatelů zažije prvně pocit existenciální svobody, ba zmocní se ho omamné nadšení: cítí se jako Raskolnikov, od kterého prý ho odlišují jen potahy na sedadlech. Konečně se mu dostavil zážitek autenticity. Bohužel…

Dojde k čelnímu nárazu s jiným vozem a konečné v drtičce. „Radím vám, až si budete příště kupovat limuzínu, nedělejte si starosti, jestli umí diskutovat o monádách a Novalisovi, Spokojte se s větším místem pro nohy a nižší spotřebou.“

A myslím, že kdo má nějaké nejnovějšími dotykovými p-čovinami vybavený vůz, tuto režisérovu úvahu pobere.

Nové Allenovy povídky nejsou ve většině skutečnými povídkami, spíš hříčkami. Skládají se z více i méně vtipných vět, které se mu daří seskládat do logické souvislosti. Ale obávám se, že absurdit je moc a s výjimkou povídky poslední (Mahattan) o skutečném životě neřeknou kvantum. Spíše si musí každý něco vyzobnout. Ani sám Allen ostatně není běžný chlápek a nežije běžným životem. Ač už netočí filmy, jistá jeho odtrženost od světa, jak ho známe, je u něj nepochybná. Nebo aspoň tady, když píše. Takže ať se nezlobí, ale před sto lety psal můj oblíbenec Leacock líp. Tedy lépe.

Woody Allen: Stav beztíže. Přeložil Michael Žantovský. Argo. Praha 2023. 152 stran

https://www.kosmas.cz/knihy/518880/stav-beztize/