Před rovným půlstoletím prvně vydané Obětiny (1973, česky 2023) jsou román, jehož autor Robert Marasco (1936-1998) znal vedle jiných hororů i klasický román Shirley Jacksonové Dům na kopci. Zrovna tak chápal sílu četných dalších příběhů strašidelných domů v Anglii nebo jinde, a když začal psát vlastní prózu „na téma“, vlastně všechny překonal. Brutální, i když pokradmu se blížící efekt a civilismem krytá, maskovaná magie této knihy předčí dokonce pozdější efekt Kingova románu Osvícení. Který místy až bezostyšně čerpá právě z Marasca, a to podle starého hesla velkých mistrů i konstruktérů vozu Rolls-Royce: „Uzmi to nejlepší a zlepši to.“ Ale je pravda, že těch dalších ingrediencí načerpaných už ze sebe dodal Stephen King „miliony“.

Přesto a právě z Obětin čerpá až překvapivě, aniž by to popíral. Ani by to popřít nebylo možné. V obou románech sice spatřujeme odlišnosti, ale najdeme zarážející shody. Část pointy, jak ji všichni pamatujeme hlavně z Kubrickova filmu, je hodně podobná, a taky úvodním nastavením situace King parafrázuje Marascův horor. Aspekty věci nejsou totožné, ale podobné; když si odmyslíte, že Stephen King píše o rodině spisovatele (což je vždycky trochu hřích, řekl bych), zatímco Marasco o rodině čtenáři podstatně bližší. O co je ale milá rodina bližší a zvláště žena vnímavější, oddanější a citlivější, o to nepředstavitelnější bude jejich konec.

Robert Marasco (nic podstatného neprozradím) vypráví zhruba toto:

Dva manželé, kteří mají dvanáctiletého syna, by velmi neradi trpěli celičké léto horkem v malilinkém bytě newyorského Queensu, kde si leda smějí nechat zdát o tichu.

Jsou zoufalí a jako na zavolanou se naskytuje příležitost. Mohli by si dočasně, na sezónu pronajmout panské sídlo na severu státu. A to za pakatel. A pouze s altruistickou podmínkou. V domě, tam uvnitř a za hodně, hodně divnými, složitě vyřezávanými dveřmi žije v odlehlém křídle stařena. Podle všeho matka majitelů objektu. A podmínka zní: Uhraďte onu malou částku a denně dámě, až tam sami budete, dodejte 1. snídani, 2. oběd a 3. večeři. Nebojte se, ona vás nesní. Nic víc.

Stařena se jmenuje Allardyová a nebude, zdá se, životem kypící rodinu rušit.

Ani si zprvu nelze představit, jak by ji také rušit mohla. Nikdy totiž nevychází. Nevyjde ani z domu, ani z pokoje. Je-li to pokoj (co ten zvuk za dveřmi?) a je-li to POUZE dům a ne cosi daleko děsivějšího, šílenějšího a bizarnějšího.

Od chvíle, kdy Mistr Marasco zemřel, letos uběhlo čtvrt století. Tento muž věděl, co udělat. Vystudoval manhattanskou Regis High School, kde pak také učil, a Fordhamovu univerzitu. Ne hned, ale do svých Kristových let věděl, co napíše a jak, a roku 1970 byla prvně uvedena jeho Dětská hra. Je to divadelní drama, odehrávající se na chlapecké katolické škole. Pouze na Broadway se hrálo 343krát za sebou a obdrželo nominaci na cenu Tony „za nejlepší hru roku“. S herci Beau Bridgesem a Jamesem Masonem zfilmoval dílo roku 1972 známý Sidney Lumet. I Obětiny byly zfilmovány - roku 1976 - a Kingovo Osvícení prvně vyšlo roku 1977. Ke slávě mu dopomohl i pozdější film Stanley Kubricka. Jak je známo, Stephen King nebyl s tou skvělou adaptací spokojen, protože se odklání od knihy, a stojí za úvahu, zda mu trochu nevadilo, že se Kubrick možná nechal opojit i čímsi ze zlovolného dechu Marascova románu.

Ale ano: na první pohled se zdá myšlenka strašidelného domu, je-li to vůbec myšlenka, banální a dětinská. Vyroste se z ní. To se aspoň říká. Ale ve skutečnosti taktéž u domů vstává vše a padá k popelu spolu s uchopením námětu. Shirley Jacksonová ono téma kdysi uchopila geniálně a taky první filmová adaptace její knihy vám sebere dech. O Kubrickově umu není třeba se bavit. Ale Marascova divadelní hra a jeho román na plátně už takový úspěch nesklidily. Určitě to však není nekvalitou předlohy. Ta se dnes může zdát, uznávám, poněkud zdlouhavá a zaslechl jsem cosi o „rozvedení povídky“. Ale osočovat takto autora skvělého hororu? To není čistá hra. Pan Marasco nás, čtenáře vede jako za ruku stránkami, na kterých sugestivně kupí kousky děsu. Slepují se, přestáváme vidět slunce nad hlavou a jako by se za námi zaklapávaly dveře trezoru. Ale už v momentě, kdy románový manžel choti řekne: „Mně se ten dům nelíbí,“ víme, že by všichni tři měli okamžitě vzít do zaječích. Možná bylo ale pozdě už v tu chvilku; a co se děje pak, nelze líčit, nelze popisovat v recenzi. Obětiny jsou mistrné dílo, a když se mě kdokoli po přečtení Obětin zeptá „a nelze náhodou vše vysvětlit pouze šílenstvím postav?“, strašně se směji.

Robert Marasco napsal za celý život jen dva romány. I tento by stačil! A jak už kdysi napsal starý dobrý Robert Louis Stevenson: „Zahrada vlhká po dešti někdy navozuje myšlenku na vraždu. Jsou břehy stvořené pro ztroskotání… A některé domy jako by existovaly jen proto, aby vás jejich podoba pronásledovala celý život.“

Robert Marasco: Obětiny. Z originálu Burnt Offerings přeložil Jan Lipšanský. Obálka Adéla Korbelářová. V edici Fobos vydal roku 2023 nakladatel Dobrovský. Praha. 288 stran.

https://www.kosmas.cz/knihy/524038/obetiny/