19.3.2024 | Svátek má Josef


KNIHA: Kája Saudek a ti druzí ve Stezce

1.2.2023

Vypadám tam jako chlap, zatím je to výborný.“ Vladimír Brabec o Saudkově komiksové verzi Majora Zemana

Jsou dvě možnosti… Buď můžeme tzv. Pionýrskou stezku, a tedy časopis pradávného devonu, odsoudit, že byl pionýrský (a nikdy nevzpomínat), nebo lze připustit, že hýřil také ilustracemi Zdeňka Buriana, Jiřího Wintera Neprakty a Káji Saudka. A jistě, dalo se tím tenkrát listovat. Navíc Stezka vznikla z Junáka - v letech 1968-70 obnoveného - a mnozí členové týmu tu chvíli anebo i déle pokračovali. Včetně jeho šéfredaktora Michala Novotného anebo Miloše Zapletala.

Pro výtvarnou spolupráci pak vedle Mirka Bartáka získali spoluautora Rychlých šípů Marko Čermáka, tvůrce vůbec první obálky Stezky, a 3. ledna 1971 mi bylo šest roků a něco, když se Junákův nástupce do světa (normalizace) vyloupl.

Jeho konec měl přijít až v březnu 1992.

První čtyři ročníky se jednalo o čtrnáctideník, pak o měsíčník a uveřejnil na dvě stě rozhovorů, mj. s Janem Werichem, Milošem Kopeckým, s Kukurou, Schelingerem i krásnou německou krasobruslařkou Katarinou Wittovou. S mořeplavcem Richardem Konkolskim. Někoho zaujala i tematická kartotéka (nakonec 1 300 kartiček), která však už je za časů webu leda k smíchu.

Ve Stezce pak našli prostor i klasici dobrodružné, ba vyšší literatury. Maupassant, Twain, Doyle, Wells, London, Seton, O´Henry, Leacock, Gardner, Sayersová. A taky Hašek či Ivan Mládek. Ale chtěl jsem psát o komiksu a tím nejslavnějším se tady stala - řekou Berounkou inspirovaná a vodácká - Modrá pětka (1971-1991). Dosáhla takřka tří set stran a šesti obálek, přičemž členy takto zvaného klubu byli „Čajíček“ (obdoba Rychlonožky), Vláďa, Martin a dvojčata Hanka s Evou. Abych ale nezapomněl: ještě pěkný vořech Šejk a pramice Lachtan.

Jde o nejdéle vycházející časopisecký seriál u nás a psala jej dvojice Jiří Hromádko/Bohumil Kolář. Evu a Hanu pojmenovali dle vlastních manželek a vybrali si Čermáka sami, jelikož spolupracovali již v Junáku na komiksu Družina Čápů.

Pan Hromádko byl předtím vyhoštěn z rozhlasu kvůli Rusákům, proti kterým vysílal, a hlavně díky němu má Modrá pětka místy až detektivní charakter. Ale něco chybí. Na vylíčení momentů, kdy se parta skloubila, autoři rezignovali. Dokonce nevíme ani to, jak vznikla Čajíčkova přezdívka.

Tento seriál se odehrává ve fiktivním světě, ale místní jména tu zní česky a - posléze - přichází sekvence lokalizovaná na Lužnici: mezi Suchdol a Týn nad Vltavou. Tato část vznikla adaptací prózy Mokré řádky Modré pětky, což byla jakási beletrizovaná vodácká příručka ve formě deníků všech pěti členů Pětky. Což je fajn, ale na Foglara, tehdy zakázaného, seriál ani tak nemá a při srovnání s Rychlými šípy do děje zbytečně strkají nosy dospělí. Až moc. I včetně vedoucího Kryštofa „Kolumba“ Nováka.

K seriálu patřily prozaické sloupky Modrá pětka podotýká (opět psané členy pětice) a rubrika Knihkupectví u Čajíčka. Autory byl zdramatizován i pro rozhlas a 16 stran se objevilo v pátém a šestém čísle pozdější Komety. První samostatnou publikací s Pětkou se stala kniha Modrá pětka na bronzovém stupni (1988), ale kompletní vydání realizoval pan Hromádko teprve po Kolářově smrti, a to ve svazcích Modrá pětka na stezce dobrodružství (2000), Modrá pětka za Zlatou peřejí (2016), Záhada staré tvrze a další příběhy (2018), Signály ze tmy a jiné příběhy (2021) a Případ létající známky a další příběhy (2021).

Ale k dalším komiksům. Mezi roky 1971-77 zde vycházela série 110 stripů na námět Ivana Hanouska Honza a Zobák. Její kreslíř Miroslav Barták vymýšlel většinu příběhů sám a „Zobák“ je ornitologicky nezařaditelný pták, známý už z Junáka. Přílohou těchto stripů byla Hanouskova celostránková rubrika Honzův plácek.

Dvojici brala redakce jako maskoty a vynořovali se na více formách. Třeba i jako hrdinové deskové hry Zobákovy zimní závody.

Hned v prvém ročníku Pionýrské stezky došlo i na tucet dílů komiksové adaptace Tří mužů ve člunu, jejímiž původci se stali Jiří Lacina a - jako kreslíř - Stanislav Holý. Pak a podle scénáře Ivana Hanouska dělal pan Holý pro ročník číslo dvě Ducha Férplej - z Nových pověstí českých aneb Dobrodružství šesti trampů (poprvé 1933) od Rady a Žáka. Toto dobrodružství, už dnes devadesát let staré, objasní, proč je český fotbal tak často v krizi.

Pro druhý ročník Stezky byl v letech 1971-72 zadaptován jejím šéfredaktorem Ivanem Kroftou a pod titulem Doktor Málodělal i známý příběh The Story of Doctor Dolittle (1920) Hugha Loftinga. Naivisticky jej kreslil Vratislav Hlavatý a Krofta se hodně inspiroval filmovou adaptací s Rexem Harrisonem (1967). V druhém ročníku se objevují v prvních třech číslech i cizokrajné komiksy, a to především o nešikovném pejsku Goofym, narozeném vlastně už roku 1932. Pro Walta Disneyho jej tehdy nakreslil Floyd Gottfredson.

V dvojčísle 21-22 téhož ročníku objevíte Vyčítalův komiks Kamenáč Bill. Vznikl podle jedné z povídek Australana Dala Stivense a anglicky si ten hrdina říká Ironbark. Na svět byl přiveden roku 1955 a ty příhody do češtiny překládal již Stanislav Mareš (1963).

Podle scénáře Miloslava Švandrlíka (ale ukrytého za jmény Heleny a Eduarda Škodových) připravil v letech 1972-1973 pro Stezku jeden komiks i pan Neprakta: Antická sportovní povidla (23 dílů). Hrdinové? Hérakles, Odysseus, Théseus a matematik Pythagoras, na kterého se dalo zhruba v té samé době narazit i ve filmu, kde představoval jeho alter ego Jiří Menzel: http://www.youtube.com/watch?v=L57PjWUAFy0.

Dalším ze stezkovských seriálů mého dětství byla Renčínova adaptace (20 stránek z let 1973- 74) klasického Poláčkova románu Bylo nás pět. Kreslíř tu krajně devastuje zavedené komiksové zvyklosti, to je tedy fakt. A další klasická kniha, která se dočkala adaptace, je Langerovo Bratrstvo Bílého klíče (1934). Připomenu jen, že titulní klíč patří zahradě a altánu strýce jednoho ze sedmice kluků, jímž je Jarka. A Renčín? Opět dělal, co jen mohl, ale nelze nesrovnávati. Knihu totiž původně ilustroval sám zakladatel českého komiksu Ondřej Sekora. K poměřování sil ale dojít nestačilo, protože roku 1975 byl seriál zastaven a Renčína vyslýchala StB. Další tři roky nesměl publikovat. Pak se vrátil a ve Stezce 4 osmého ročníku uveřejnil ještě dvě pokračování Bratrstva pod titulem Praha v době kamenné. A jestli to nevíte, vězte, že zde Jarka seznámí kamarády s hlídačem vinohradského parku, který umně vypráví o pravěku. Langerem inspirované Renčínovy kresby by byly možná i zveřejňovány dál, jenže zbytek seriálu se podle všeho ztratil.

Deseti pokračování pak dosáhl Malákův Klíďa a Píďa (1975-1976), opět na scénář Ivana Hanouska. Jeho hrdina Klíďa je sebevědomý přehnaně, ne zrovna obratný. Pokaždé znovu se dostane do zapeklité situace, aby nad ním mohl triumfovat menší, ale obratnější Píďa, který se dopuje mlékem. Ten samý komiks propagoval nanukové dorty, jogurty či máslo.

Ve čtvrtém čísle 7. ročníku (prosinec 1976) zveřejněn i (výtvarně bezcenný) komiks Ivana Mládka Dáša Nováková. Scénář je totožný s textem stejnojmenného „průlomového“ hitu Banjo Bandu.

Ale Stezka přišla i s třináctkou od Angličanů převzatých dílů seriálu Clive, česky Ondra. Výslovnost jména Clive je samozřejmě krátká, nicméně jméno Ondra bylo zvoleno, že má stejný počet hlásek. A titulní hrdina? Je tak trochu pozdější Adrian Mole. Ne zvlášť úspěšně dospívá a v naší kotlině dostal příjmení Vondra. Komiks nakreslil Dominic Poelsmo na námět Anguse McGilla a začal v Británii vycházet roku 1968. Ve Stezce se část objevila v letech 1977-78, ale transkripce nebyla právě doslovná a… Dejme tomu Ondrova nekonvenční mladší sestra Augusta znala prý majora Zemana!

Další hrdinkou téhož komiksu je agresivní kočka Crippen (česky Angelika), pojmenovaná podle pověstného vraha, popraveného dle posledních výzkumů možná i neprávem.

U Britů má rovněž původ komiks (34 stran) Historie mistrovství světa v kopané (česky 1978-80) od Wilie Pattersona (scénář) a Colina Andrewa (kresby).

Zachycuje roky 1930-74, byť proti originálu krácen. Dostalo se tu i na dvě slavná československá finále a devítidílný výbor z komiksu Devět fotbalových šampionátů vyšel i na Slovensku, a to již roku 1974 - v časopise Štart (čísla 21-28). Oproti tomu český Stadion seriál odmítl.

Dalším britským sportovním seriálem ve Stezce se stalo dílo Hrajeme tenis s Borgem (24 částí, 1981-1983). Část originálů prý tehdy málem ztratil opilý redaktor Mladé fronty Petr Voborník, ale naštěstí to dopadlo dobře a jde o regulérní tenisovou školu. Byť a paradoxně… Borg je přece samouk. Vlastně se jedná o sbírku jeho postřehů, zkušeností a rad.

Spějme ale od sportu rovnou ke zpravodajské organizaci Saturn. Zřízena za války v Bělorusku Wilhelmem Canarisem, ale Stalin ji vyřídil. Uplynula spousta let… a jistý Pavel Tumal napsal komiksový scénář podle špionážního románu Saturn zvolna pohasíná (1963, česky 1965). Je to ruská (přesněji sovětská) kniha, připomínající polský špionážní fenomén S nasazením života - s kapitánem Klossem, nicméně mu předcházela. Ve Stezce jde o 34 stran (1980-81) o tom, jak agent proniká do aparátu gestapa. Komiks nakreslil Miloslav Havlíček, jinak ilustrátor stezkovských povídek, ale došlo ke zjednodušení románu na úkor pravděpodobnosti, takže je výsledkem chaos plný otevřených konců. Pokračujme proto radši ke kvalitnímu dílu. Stal se jím Krumův a Konečného Král Madagaskaru (1975-1976). Původně měl kreslit Kája Saudek, ale nedošlo na to - a scénář (16 dílů na 32 stranách) sepsal Jaroslav Weigel podle dvoudílného románu (1967) pana Galského. Ten beletrizuje osud reálného dobrodruha Morice Beňovského, známého i z televizního seriálu maďarsko-slovenské koprodukce Vivat, Beňovský! (7 dílů, 1975), kde hrál titulní roli Jozef Adamovič: http://www.youtube.com/watch?v=O7HVA9NkG-M.

Beňovský (asi 1741-1786) byl známý rebel, jenž po fenomenálním útěku z vyhnanství na Kamčatce (přistáli v Macau) pracoval jen chvíli pro Francouze, aby byl zabit trestnou výpravou, kterou do Malgašska vyslal sám Ludvík XVI.

Ještě před smrtí stačil Moric zřejmě napsat paměti, které vyšly čtyři roky po ní v Londýně - ve dvou dílech. Pro civilizaci je údajně zachránil bratr Fernaa de Magalhaese, aby se dočkaly X adaptací, a to na divadle (poprvé 1795), ba v opeře (1800). Ona verze pro Stezku je tedy jednou z mnoha, přičemž ani nevyšla pod jmény adaptátorů a kupříkladu jméno V. Holten, které tu registrujete, Weigel vymyslil na základě sousloví „holt ten Weigel“.

Povolán k práci na scénáři se cimrmanolog cítil a historika Desidora Galského dokonce znal osobně. Knihu zpracovával teprve po jeho doporučení a tým Konečný-Krum se kryl za fiktivním jménem G. Branšovského. Tak to tehdy chodilo.

Komiks byl zřejmě plánován pro dva ročníky, takže ještě na straně 26 Jaroslav Weigel zpracovává teprve první část Galského adaptace. Následujícím čtrnácti rokům hrdinova života už muselo stačit šest stran a originály komiksu se navíc ztratily.

Není vyloučeno, že už chtěla redakce nasadit co nejrychleji Saudkovu adaptaci televizní série Třicet případů majora Zemana.

Saudek se ovšem stal autorem Stezky už v pátém ročníku (1973-74) a nejprve na letáku. Pak i prostřednictvím dvanáctidílného seriálu Lup, Up a Ina, jehož scénář vysnil autor zastřený jménem Benedikt. Scénář se inspiroval Švandrlíkovým a Nepraktovým Sekem a Zulou (dětmi pravěku), ale tady žijí dětští hrdinové mezi mamuty hned tři, přičemž hlavní autoritou disponuje nejstarší Lup. Saudek se tu kresebně nechal ovlivnit Rahanem francouzského kreslíře Chereta.

Stezku ovšem stigmatizoval teprve Saudkův Major Zeman (48 stran, 1977-78), opět na scénář Jaroslava Weigla. Televizní seriál vznikal v letech 1974-79 a nápad udělat komiks se vylíhl koncem roku 1976 v mozku redaktora Antonína Jelínka. Saudek nabídku - možná překvapivě - akceptoval a… nakreslil pro prosincové číslo upoutávku. Následovalo zpracování několika vybraných epizod, a to ve zkrácené podobě a zjednodušení. S Weiglem se Saudek naštěstí sehrál už dřív, v Mladém světě a nad Lipsem Tullianem, takže si rozuměli. Z pětidílné ságy se zlopověstným agentem Bláhou (Radek Brzobohatý) je ve Stezce vypuštěna pouze epizoda Kleště, kde bídný špión podstupuje plastickou operaci. O zastavení komiksu rozhodl v prosinci 1978 plukovník Jan Kovář, náčelník Tiskového odboru sekretariátu Federálního ministerstva vnitra. Přílišná „americkost“ kreseb totiž vyvrcholila detailním a zcela názorným rozkreslením vraždy Lídy Zemanové (majorovy manželky). Stále vodím, jak si to zaujatě prohlížíme ve školní třídě. Nic podobného jsme z časopisů neznali a navíc se Saudek chystal nakouknout do západoněmeckého striptýzového podniku Bílé linky. Scénář si začal psát sám a to bylo na aparátčíky opravdu moc. V „Zemanovi podle Saudka“ došlo přitom na 48 stranách pouze na 8 výstřelů, a to ještě polovinu vypálili továrník Čadek a agent Bláha do lesních šišek. Přesto dílo vadilo a teprve deset let po převratu se objevilo souběžně hned ve dvou publikacích (1999). Jedna z nich navíc obsahuje tzv. Poslední případ majora Zemana. Ten už nemá s televizním seriálem pranic společného a uveřejnil jej poprvé Reflex v roce 1992. Na konci Zeman umírá.

Po Zemanovi to šlo ve Stezce s komiksy z kopečka. Posledním dokončeným je Mirkem Schonbergem nakreslený Pirátův odkaz (24 stran, 1989-1991) podle scénáře Antonína Jelínka. Titulní Pirát je kůň a druhým hlavním hrdinou se stal muž jménem Antonín Soumar. Pro Jelínkova kamaráda Káju Saudka to měla být první spolupráce se Stezkou po celých jedenácti letech… a on odmítl. Zůstal pouze kreslířem celostránkové upoutávky a přivedl náhradu. V první části je Schonbergův styl Saudkovi podobný. A i pan Jelínek se pod vlivem Listopadu poděsil a začal scénář zmatečně měnit. Z ruského zajatce se rázem stal Polák a zbytek je chaotický. Sekvence o partyzánech jsou uspěchaně kráceny. Autoři sice chystali pokračování, ale redakce radši nasadila Predátora. A toť vše, nebo aspoň ve Stezce. A myslete si o seriálech z ní, cokoli chcete, ale výše zmíněný Ivan Hanousek vedl bezvadnou rubriku Kačer Donald uvádí, ve které (i když v maximální zkratce) představoval slavné komiksové figury.

A vycházel z Donaldova renomé mezi českými dětmi, které ještě zatroleně pamatuji. Ovlivněno bylo miniaturními (a skládacími) komiksy umísťovanými do žvýkaček. Po Donaldovi se Hanousek pokusil co nejrychleji představit další zámořské hrdiny. Teprve po nich ty z Francie - a naše. Roku 1973 musel ovšem redakci opustit.

Sama rubrika tím nezanikla, ale smrskla se. Na pouhá dvě pokračování za dva roky. Až v pátém ročníku přehlídka pokračovala a v šestém byli časopisem krátce představováni komiksoví autoři. Tím to skončilo; aniž se dostalo na většinu postav a tvůrců. Stezka nicméně zveřejnila ukázky ze seriálů o Mickeym, o profesoru Filutkovi, o Pepku Námořníkovi, o psech Snoopym i Bonzovi. O Evině psu Monoklíčkovi (od Miloše Nesvadby). A potkali jsme Ladova kozla Bobeše, Ferdu Mravence a kapitána Animuka Ondřeje Sekory. Méďu Béďu a kocoura Felixe, Arthura. Ale ano, i na Stezku občas vzpomínám, ačkoli dávno žádná její čísla nevlastním. Dnes už samo sebou není představitelné, že by časopis s její náplní u dětí uspěl, ale brečet netřeba. Snad vás aspoň tyto vzpomínky k některému z příběhů postrčí. Ty příběhy už jednou vznikly a sotva kdy umřou.

Hlavní zdroj: Encyklopedie komiksu Josefa Ládka a Roberta Pavelky.