Na konci 70. let minulého století vyšel v edici Supraphonu Rytmus a melodie notový záznam s akordy a textem písně Až jednou. Pro Karla Gotta ji složil Karel Svoboda, slova napsal Zdeněk Borovec.

Připomněl jsem si tuto skladbu v předvečer posledního rozloučení se Zlatým slavíkem. Zpěvák se ptá, co bude, „až jednou“. Co se změní, až v dáli ztichne smích jeho písní. Až budou jiná jména psát na plakát. Co kdo poví, až jednou najde prázdný sál bez lidí. A Mistrův žal až uvidí.

Nic z toho se nenaplnilo. Ba, je to přesně obráceně. On odkudsi shora vidí žal fanoušků, žal věrného publika. Neztichl smích jeho písní, na plakátech jsme do poslední chvíle vídali jeho jméno.

Píseň pokračuje:

Pak snad zbude jediné
- vydechnout a jít
a kolik budu přátel mít, těžko říct
míň nebo víc, kdo ví...

Přátel a lidí, kteří ho milují, má Karel Gott bezpočet, rozhodně víc než míň. Svědkem byl 11. říjen 2019 a na Žofíně moře těch, jimž po celý život rozdával radost. A známí že by ho přestali znát jedenkrát? Ne, to opravdu ne.

Je dobře, že obsah textů některých pop skladeb vyzní naprázdno.

Závěrečná pasáž písně:

Snad jen deska ohraná pak dosvědčí, kdo ví,
že dřív tu zpěvák bláhový vévodil,
byl slavný byl, není ...

Byl, slavný byl, není – a zůstane napořád.