Hus plně akceptuje Wickliffovy bludy, i když nepřebírá celou jeho nauku

Přesvědčení, že zatvrzelý kacíř má být potrestán hranicí, bylo tak všeobecné, že ve středověku nenalézáme žádný hlas, jenž by tomu oponoval (s výjimkou samotných heretiků, kteří, když se octli před soudem a hrozila jim smrt, volali po zrušení tohoto trestu, pokud však měli moc, sami jej hojně uplatňovali).

Sám Hus v době, kdy se těšil přízni Václava IV., smýšlel úplně stejně. Palacký píše (Dějiny…III, str. 117), že při teologické diskusi před králem na Žebráku „hotov byl podati články své i písemně, budou-li protivníci jeho….chtíti se zavázati k dostatečnému průvodu žaloby své, a to pod pokutou odvety, totiž pod upálením, jakovéž na kacíře slušelo…“. Z Kostnice ovšem píše svým přátelům dopisy, v nichž vášnivě protestuje proti trestu smrti pro heretiky – dodejme: když se týkal jeho osoby, když se ale měl týkat jeho odpůrců, jak dokazuje výše uvedený citát, tak bylo naopak všechno v pořádku.

Církev trest smrti pro heretiky nevymyslela, naopak proti němu už ve starověku vystupovala. Jeho uzákonění (poprvé r. 1223 císařem Fridrichem II.) si vynutil ve středověku především lid, neustále ohrožován na životě útoky heretických sekt, které až na malé výjimky nebyly organizacemi neškodných blouznivců, ale tlupami vraždících teroristů (nejhorší byli kataři albigenští). Středověká společnost se tímto proti kacířským teroristickým hordám pouze bránila, byť nepřiměřeně, poněvadž heretikové byli trestáni ne jenom za konkrétní kriminální zločiny, ale i za pouhý názor, když se ho nechtěli vzdát.

Ano, Hus byl upálen, stejně tak Jeroným Pražský. Jenže Hus sám nese morální spoluvinu na upálení desítek duchovních svými stoupenci, aniž je známo, že by proti tomu řekl jediné slovo. Husité, kteří se poté zaštítili jeho jménem, mají na svědomí desetitisíce obětí z řad katolíků, jejichž jediná vina spočívala v tom, že se odmítli vzdát své víry.

Nahnání do sakristie kostela a upálení včetně žen, dětí a starců, topení v řece, shazování z oken na kopí, ubíjení cepy a další zvěrstva – to jsou ty ušlechtilé činy „Božích bojovníků“ a Husových mstitelů. Pro srovnání: Od 13. do 18. století, tedy během cca 500 let, bylo v katolickém světě odsouzeno podle nejnovějších historických bádání několik tisíc heretiků. Počet katolických obětí během pouhých cca 15 let husitského řádění je však zhruba desetinásobně vyšší.

Proč se mládeži v hodinách dějepisu nemluví také o tom?

Proč v učebnicích na toto téma téměř nenajdeme zmínku?

Odpověď si nejspíš dá každý čtenář sám.