K pamětihodným rysům letošních Vánoc jistě patřil prodej vánočních psů na náměstí Republiky v Praze. Šlo o happening skupiny nazvané Vánoce bez násilí. Členové skupiny instalovali na náměstí stánek a předstírali, že tam zabíjejí psy a prodávají jejich maso ke štědrovečerním hodům. Chtěli tím upozornit na to, že působíme utrpení živým bytostem, barbarským způsobem je chytáme, skladujeme a posléze zabíjíme. Happening se bezesporu podařil, o akci se mluvilo a v myslích mnoha lidí zanechal stopu. Naposledy jsem byl svědkem výlovu rybníka letos v listopadu. Argumenty skupiny Vánoce bez násilí rozhodně nejsou vycucané z palce. Rybolov je mi protivný od doby, kdy jsem co chlapeček desetiletý ulovil rybku. Chudák sebou cukala a já jsem ji tak rychle, jak jen to šlo, uvolnil z háčku a hodil zpátky do vody a už nikdy jsem se o chytání ryb nepokusil a při tom zůstanu, co živ budu. Ovšem ryby jím, naposledy o páteční štědrovečerní večeři. Byl to sice losos, nikoli kapr, ale co platí o kaprech, platí o lososech taky. A jsem po uši v dilematu úvah o pokrytectví.

Herbert George Wells předvídal už před sto lety zásadní změnu stravovacích návyků společnosti jeho – tehdy – budoucnosti. Představoval si, že lidé budou jíst něco, co bylo mnohem později zpodobněno jako „amaroun“, tedy jakási podivná hmota nejasného původu a neurčité chuti. Asi bychom už dávno nějaké amarouny na stolech měli, nebýt toho, že zabíjení živých tvorů se děje fabricky, mimo zraky veřejnosti. Jsou dvě výjimky, totiž masakrování kaprů před Vánoci a zabijačky, jak se dělají na venkově. Pohled na ubíjení kapra jakž takž snesu, na zabijačku by mě museli táhnout párem koní. Vepřové ale jím, byť jenom občas. Zvěřinu nikdy, kuřecí a rybí maso často. Nedůslednost a, jak jsem řekl, pokrytectví.

Nicméně jednu poznámku na margo Vánoc bez násilí bych přece jen měl, jakkoli to asi není pádný a přesvědčivý argument. Dejme tomu, že se lidé natolik vyděsí, že přestanou ryby o Vánocích jíst a dají se, dejme tomu, na kedlubny a mrkev. Copak se stane s rybníky? Kdo se o ně bude starat, kdo bude udržovat jejich hráze, kdo je bude čistit? Ony vlastně jsou ty rybníky pouhé koncentráky pro živoucí bytosti určené pro masakr a následné pojídání. Asi je budeme muset vypustit. A nové plochy můžeme osázet kedlubnami a mrkví.

A nakonec ještě dodám jeden postřeh. To zabíjení zvířat mě opravdu a bez ironie trápí a irituje. Nicméně mě v tomto punktu poněkud vyšinula hrůzná podívaná, jíž jsem byl svědkem v přírodní rezervaci Ngorongoro. Na vlastní oči jsem sledoval, jak dvě lvice ulovily buvola. V literatuře se dočtete, jak kruté jsou hyeny, když pojídají kořist zaživa. U Joviše, ani na vteřinku si nemyslete, že ušlechtilá lvice buvola nejdřív milosrdně usmrtí ranou tlapy! Nebudu to rozmazávat, chytrému napověz, a Lidové noviny jiní lidé než chytří nečtou. Takže ono je to asi tak, že jsem součástí obecné krutosti přírody. Navzdory tomu vám přeji klidné a pohodové mezisvátčí, samozřejmě bez násilí.

LN, 27.12.2010