Mezi rekultivátory a propagátory sukcese vypukla nevyhlášená válka. Podle rekultivačního Generelu bylo naplánováno, že Důl ČSA se po skončení těžby naplní vodou z Ohře a tím se do krajiny vrátí před takřka 200 lety vypuštěné Komořanské jezero. Zbývající plochy území se osází stromy a část se nechá jako pastvina. Jenomže došlo ke změněn plánu a Agentura ochrany přírod a krajiny spolu s MŽP usiluje o to, aby rekultivace podle generelu neproběhla a celá krajina o rozloze cca 11 km² se ponechala sukcesi (nechala se ladem).

Tím se ušetří 3 miliardy Kč z Rekultivačního fondu, které chce převzít AOPK a využít je na jiné účely. AOPK se proto snaží vyvolat dojem, že sukcesní přístup je výhodnější než klasická rekultivace krajiny. O tom píše článek Příroda lomu ČSA je tuzemský unikát, který vyšel na stránkách Neviditelného psa. Na toto téma se v médiích rozhořela diskuze. A zatím není jasné, jak dopadne.

Různé pohledy

Když jsem si přečetl článek „Příroda lomu ČSA je tuzemským unikátem“, který vyšel na stránkách Neviditelného psa, polil mě studený pot. Asi se bavíme o nějakém jiném území. Pracovníci Agentury ochrany přírody vidí krajinu plnou zvěře a rostlin s vodními lokalitami s vysokou biodiverzitu a já vidím území zdevastované těžbou bez života: tedy pustinu. Buď máme na mysli jinou lokalitu, nebo někdo z nositelů těchto protichůdných názorů šíří dezinformace.

(foto dolu ČSA S.Štýs)

Text článku: Jedna z přírodovědně nejzajímavějších lokalit v České republice se nachází na tom nejméně pravděpodobném místě, a to v těžbou poznamenané severočeské hnědouhelné pánvi. Těžba tu v lomu ČSA vytvořila pestrou škálu jedinečných biotopů otevřené krajiny včetně mnoha vodních plošek, kterou u nás nelze v takovém měřítku nikde jinde nalézt.

Tak nevím, já v té mrtvé krajině (cca 1100 ha) žádné skutečné biotopy nevidím. Na jaře tam občas na některých místech vyraší tráva, která však do léta uschne. Nic tu neroste, nic tu nežije. Jenom zde občas hledá klid stádo muflonů. Tato těžební pustina však v sobě skrývá určité půvaby. Možná se autoři z AOPK zhlédli v ošklivosti a krajinném zmaru, který nemá v naší zemi obdoby, a touží ho zachovat. Žijeme v takové dekadentní době. Již francouzský básník Charles Baudelairde v 19.století napsal slavnou báseň Mršina, kde popsal krásu a barevnost smrti a rozkladu. Na to vtipně reagoval náš básník Jaroslav Vrchlický méně známou básní Hovno, ve které vykreslil krásu této fekálie.

Text článku: Oproti této běžné krajině se na velkých plochách lomu ČSA rekultivovaných s využitím postupů ekologické obnovy vyvinula pestrá škála biotopů. Kombinace členitosti území, pestrosti podloží, různé míry zamokření a absence plošného používání pesticidů vytváří zcela ojedinělé prostředí pro širokou škálu stanovišť, živočišných a rostlinných druhů. Pokud bude tato rozmanitost prostředí v lomu ČSA zachována, nahradí ty biotopy otevřené krajiny, které jinde již vymizely.

V lomu bylo zatím zjištěno 269 vzácných a zákonem chráněných druhů rostlin a živočichů. Mezi nejvýznamnější „vlajkové“ druhy tohoto území patří linduška úhorní (Anthus campestris) a bělořit šedý (Oenanthe oenanthe)...

Ano v této pasáži mají autoři pravdu. Říkají, že na rekultivovaných plochách – opakuji rekultivovaných plochách ( jedná se o více o než 150 ha, kde již rekultivace proběhly) nalezli velké množství živočichů včetně vzácných ptáků. Tito živočichové žijí na přírodních plochách obnovených lidmi. Proč se tedy přírodovědci tak brání rekultivacím, když jsou pro druhovou pestrost tak přínosné ?

A ještě doplním, že další bohatost rostlin a živočichů v lokalitě Dolu ČSA lze nalézt na přechodových plochách mezi Krušnými horami a těžebním úhorem. A pokud do výčtu zařadili i Arboretum zámku Jezeří, pak se mi zdá ten výčet rostlin a živočichů docela nízký.

Může se věda mýlit nebo podléhat módním trendům ?

AOPK stále argumentuje , že vědecké výzkumy sukcese jednoznačně ukázaly, jak je výhodná a skvělá. Já jsem přečetl několik těchto studií a toto nadšení nesdílím. Většinou se jedná o studie na malých územích o rozloze několik ha. Sukcese na ploše větší než 50 ha, (Radovesická výsypka) , která má dobré výsledky. Je však nutné podotknout, že by se tato „sukcese“ neodehrála nebýt zásadní rekultivační úpravy, která zabránila navezenou vrstvou slínovců odtoku vody a s ní živin do spodních vrstev, na něž by kořeny rostlin nedosáhly a tudíž by zde nevyrostly.

V žádné práci (ale přečetl jsem jich jen několik), jsem nenalezl srovnání sukcese a rekultivace na nějakém území. Chybí jasná a jednoznačná čísla. Například vývoj rostlinných a živočišných druhů v čase. Jak se mění produkce biomasy v čase ? A jak fungují nebo nefungují ekosystémové služby ? Jaký je tok energií a látek v ekosystémech apod. Jak se proměnila v čase hydrická část krajiny, jak se proměnila úrodnost půdy a napadají mě další a další otázky.

Všechny práce se podrobně věnují tomu, kolik rostlinek a živočišných druhů na lokalitě přírodovědci nalezli. Z tohoto výčtu pak vyvodí spekulativní závěr , že sukcese je lepší než rekultivace. Důkazy jsem však v těchto studiích nenašel.

Ačkoliv jsem v této oblasti laik, rozhodl jsem se na celou problematiku podívat v širším společenském kontextu. Ale mohu se mýlit, jako se může mýlit kdokoliv jiný . Sestavil jsem Srovnávací bodovací tabulku pro rekultivace a sukcesi, kde se pokusím srovnat rekultivace se sukcesí (samovolným vývojem přírody) . Každé hodnocené položce přísluší jeden bod nebo nula.

Když si projdeme tabulku, tak je zřejmé, že cena prací rekultivací bude jistě vyšší než za sukcesi, protože ta si neklade prakticky žádné finanční nároky. Příroda je už taková.

Produkce biomasy bude v rekultivacích od začátku určitě vyšší než na sukcesních plochách. Sukcese se prvních 50 až 100 let bude potácet na velmi nízkých hodnotách.

Biodiverzita rostlin a živočichů bude v prvních desetiletích ( 50 až 100 let) po rekultivaci vyšší než po sukcesi

Je vysoce pravděpodobné, že po 100 letech nebo v ještě delším časovém horizontu příroda toto územní ovládne a plně využije svojí vitalitu k prosazení co největšího počtu druhů, které zde naleznou a vytvoří vhodné podmínky své existence. Výsledek je remíza.

Ekosystémové služby ( např. klimatická funkce, ukládání CO₂ do těl rostlin, půdotvorné funkce, hydrologická funkce, rekreační funkce atd) u rekultivací budou od začátku vyšší a tudíž hodnotnější. Přinesou pro přírodu a lidskou společnost více hodnot.

Rychlejší a hodnotnější ekosystémové služby budou v rámci rekultivací více pomáhat v boji proti globálnímu oteplování, což je v této chvíli nejvyšší priorita EU a měla by tedy být i prioritou AOPK a MŽP.

S tím souvisí rychlost obnovy krajiny. Rekultivace budou v prvních 50- 100 letech výrazně předstihovat sukcesi. Pro lidskou společnost čas hraje velkou roli. Je jistě velký rozdíl, zda lidé z Mostecka budou prvních 100 let žít v nepřístupné pustině za plotem, nebo zda se po několika desetiletích dočkají krajiny, kde se dá příjemně žít. Tudíž i v rámci celospolečenského přínosu vítězí rekultivace.

Takže suma sumárum: rekultivace vítězí 6:2 proti sukcesi. Nevím, jestli „sukcesáři“ přijmou mojí verzi pohledu na proměnu krajiny Dolu ČSA.

Nejvyšší arbitr a Evropská úmluva o krajině

Pokud se mnou nesouhlasí, měli by sednout ke kulatému stolu s rekultivátory a vyložit všechny trumfy na stůl a dohodnout se na řešení tohoto problému.

Pokud se nedohodnou, nebo se nebudou chtít dohodnout, kdo tento spor rozsoudí ? Kdo je tím nejvyšším arbitrem ?

Tím jsou jednoznačně obyvatelé Mostecka nebo možná celého Ústeckého kraje. Proč by o tom měli rozhodovat obyvatelé, když už za ně rozhodli jejich politici a zastupitelé, kteří se z neznámého důvodu přiklonili k „sukcesářské“ variantě ? Protože to vyplývá z Ústavy naší země, že rozhodujícím hegemonem je lid. A jistě velmi významná je Evropská úmluva o krajině, kterou v roce 2000 přijala ve Florencii Evropa. Česká republika se k této úmluvě připojila. Ta mimo ochrany a zlepšování všech typů krajiny říká: „Důraz je přitom kladen na zapojení veřejnosti a vzdělávání v této oblasti. Jedním z hlavních úkolů vyplývajících z naplňování Úmluvy je, pro zlepšení úrovně znalosti svých krajin, provést vymezení a hodnocení krajin včetně definování cílových charakteristik.“

Konec konců Evropská úmluva o krajině je vlajkovou lodí MŽP. A to znamená, že obyvatelé by měli rozhodovat o tom, v jaké krajině žijí a chtějí žít.

Je tedy jasné, že by se občané měli nějakým způsobem připojit k rozhodování o osudu krajiny Dolu ČSA po skončení těžby. Nejlepší by bylo uspořádat místní referendum. V rámci něho by tazatelé obyvatelům položili dvě základní otázky:

1. Chcete, aby se Důl ČSA revitalizoval tzv. samovolným vývojem (sukcesí) po dobu nejméně jednoho století, nebo chcete, aby zde proběhla rychlá a řádná rekultivace (několik desetiletí), jak bylo naplánováno v Generelu obnovy krajiny pod Krušnými horami ?

2. Chcete, aby zbytková jáma Dolu ČSA byla zatopena vodou a vzniklo zde v co nejkratší době po skončení těžby nové Komořanské jezero ?

Je zřejmé, že AOPK a MŽP nebudou chtít s obyvateli diskutovat na toto téma a vysvětlovat jim neodolatelné kouzlo sukcese v Dole ČSA, která Mostečanům nic nepřinese, ale naopak hodně vezme. Co tedy s tím ?

Kompromis a co dělat, když není voda.

Je tedy nutné najít kompromis vhodný pro všechny : pro těžaře, angažované politiky, „sukcesáře“ , ale především pro občany Mostecka. Všichni se jistě shodnou na tom, že Důl ČSA by se měl zatopit vodou a to co nejrychleji na kótu 182 metrů nad mořem, aby mohlo vzniknout nové Komořanské jezero, které zde bylo vypuštěno skoro před 200 lety. Území, které dosud neprošlo revitalizací, by po zatopení velkého jezera získala AOPK, aby zde mohla neomezeně dlouho provádět výzkum sukcese.

Abych předešel dalšímu kolu diskuzí, předem odpovídám na další zásadní otázku.

„Co dělat, když na zatopení dolu není voda ? Ty tři potoky v horách to rychle nenapustí, „ tvrdí MZE, AOPK a MŽP.

Ale kdeže ! To je zjevná dezinformace, ale nebojte se, zatím to hlásit nebudu.

Vody je dost – v řece Ohři ! Když se z Ohře mohlo napustit Mostecké jezero ( k dispozici je vybudovaný přivaděč) i jezero Medard na Sokolovsku, proč by se nemohlo napustit nové jezero v Dole ČSA . Využít by se mohla i voda ze „zatrubněné“ řeky Bíliny, která teče nedaleko od dolu ČSA. V lokalitě se nachází další nevyužitý potok. Voda by se tedy při dobré vůli našla! V rekulti-vačním fondu na to jsou peníze připravené.

Takže se asi shodneme, že vody je dost, ale je drahá. Cena 8 Kč za kubík vody od povodí Ohře opravdu není žádná láce. (Průměr za pitnou vodu se pohybuje dnes v ČR na cca 50 Kč / 1m³ ). MZE ale má možnost „přemluvit“ povodí Ohře, aby vodu dodávalo levněji. Na druhou stranu je ale jedno, jestli peníze pro stát přijdou přes AOPK nebo přes povodí Ohře. Důležité je, aby se co nejrychleji napustilo nové Komořanské jezero. Zdejší krajině by velká vodní plocha pod Krušnými horami pod zámkem Jezeří jednoznačně slušela. Zlepšily by se tím hydrologické podmínky tohoto území. Tím by se vytvořila krásná krajina s obrovským turistickým potenciálem, která by se stala stejně atraktivní, jako kolem Mosteckého jezera.

Foto S. Štýs : Mostecké jezero