19.3.2024 | Svátek má Josef


KLIMA: Koronavirus a globální oteplování

4.4.2020

Nebojte se, nehodlám zde dokazovat, že pandemii koronaviru zavinilo globální oteplování, i když mu různí lidé kladou za vinu ledacos. Tají grónské ledovce? Díky globálnímu oteplování. Nebo naopak rostou? Díky globálnímu oteplování. Nechápu, ale snad tomu budou rozumět ti zasvěcení. Jiní experti zase přišli na to, že by tající grónské ledovce mohly snížit slanost vod Severního Atlantiku do té míry, že by se zastavil Golfský proud. Pak by teplota v Evropě drasticky klesla, a tak je s tím třeba honem honem něco udělat. Na nic nečekat, už je stejně pozdě, nelétat, nemít děti, nejíst maso, přeorientovat se na to umělé, které údajně vyvíjí Al Gore, a hlavně volit zelené. Je to další teorie, kdy globální oteplování přivodí vlastně ochlazení. To také nechápu. Teplota přece neklesne ze dne na den. Při určitém ochlazení se tání grónských ledovců zastaví a Golfský proud by si to měl frčet nerušeně dál. Že by tam byla nějaká anomálie, že s rostoucí teplotou rostou i ledovce a když teplota klesá, tak se naopak rozpouštějí? Nejsem sice klimatolog, ale tohle celé mi připadá jako blaf.

Kdybych mohl jako prostý občan rozhodnout, jak naložit se svými daněmi, nastalo by pro podobné „vědce“ období hodně dlouhého půstu. Žádné konference, žádné mezistátní lety, žádné maso, ani to Gorovo, dokud své podivné závěry srozumitelně nevysvětlí.

Čekal jsem, zda se nenajde někdo, kdo by nějakou tu souvislost mezi koronavirem a globálním oteplováním nakonec objevil. Dlouho se nikdo nenašel a dokonce se objevily argumenty, které to přímo vylučovaly. Již v roce 2017 se objevil v prestižním časopise Nature článek, který pojednával o biologické laboratoři ve Wu-chanu, o častých únicích virů z čínských laboratoří i o tom, že tyto aktivity vyvolávají obavy z vývoje biologických zbraní. K této tezi se přidal republikánský senátor USA za Arkansas Tom Cotto i bývalý náměstek ministra obrany USA a bývalý prezident Světové banky Paul Wolfowitz. Ten ve svém nedávném článku vyjádřil znepokojení, že wuchanský institut virologie pracuje na tajných projektech pro čínskou armádu, což logicky vede ke spekulacím o tom, že nový koronavirus mohl z tohoto ústavu nějak uniknout.

Čínská reakce na sebe nedala dlouho čekat. Nezdržovala se nějakým dokazováním, zda koronavirus je či není biologickou zbraní a že s ní Čína nemá nic společného. Stejně by tomu nikdo nevěřil. Ne že by koronavirus nebyl biologickou zbraní, to tedy je, ale nevznikl v Číně, nýbrž v USA a na tržiště do Wu-chanu jej dopravili američtí imperialisté. To už zní věrohodněji, zvláště když se k této verzi přiklonil i Írán, s tím rozdílem, že v Íránu tento virus nerozšiřuje US Army, ale Židé. Proč ne? I k nám přece proudili v padesátých letech přes hranice tzv. agenti chodci a přinášeli celé kufry mandelinky bramborové, aby žraly komunistům úrodu a poškozovaly tak naše národní hospodářství. Jiní agenti pak usilovali o svržení našeho socialistického zřízení. Existují názory, že i virus HIV vytvořili „ďábelsky smýšlející vědci“ ze Západu, aby decimovali africké obyvatelstvo. Není to práce dezinformačních webů, ale podle keňského deníku Standard newspaper se takto vyjádřila Wangari Maathaiová, první africká nositelka Nobelovy ceny za mír (ekologii). S tím se dá těžko polemizovat, pokud se nechcete dopustit politické nekorektnosti.

Ať už jsou výše uvedené argumenty jakékoliv, mají jednu společnou vadu. Všechny jsou totiž klimaskeptické, protože zcela ignorují vliv globálního oteplování. Pokud šíří koronavirus Čína, americká armáda nebo Židé, je v tom nějaký rafinovaný záměr lidí a nikoliv spalování fosilních paliv, které se takto dostává mimo hru. První vlaštovka přišla až dlouho po prvním výskytu koronaviru v článku, který zveřejnily Britské listy. Autor si bere na pomoc dvě seriózně vypadající zprávy, ze kterých čerpá své „důkazy“. První z nich pochází od Světové zdravotnické organizace (WHO), na základě které autor tvrdí, že „klimatický stav nouze je úzce propojen s nemocemi, které se mohou stát epidemiemi“. Na základě druhé zprávy pak píše, „že by v důsledku epidemie (COVID-19) mohlo v USA zemřít až 2,2 milionu lidí“. To zní logicky, ale jen do okamžiku, než si obě zprávy přečtete. Zjistíte, že první zpráva se koronaviru vůbec nezmiňuje. Pochopitelně. Pochází totiž z roku 2003, kdy o koronaviru ještě nikdo nevěděl. Druhá zpráva o něm sice pojednává, ale zase v ní chybí jakákoliv zmínka o klimatu. Ani jedna zpráva tedy nedává tyto dvě věci do vzájemné souvislosti. To dělá teprve autor a vyslovuje smělé tvrzení, že smrt 2,2 miliónů Američanů a půl miliónu Britů je „pouhým začátkem, pokud i nadále budeme spalovat uhlí, ropu a další fosilní paliva.“ Zde jsem pochopil, proč svůj článek raději nepodepsal.

Jako uvědomělý klimaalarmista považuje tento vědec antropogenní charakter klimatické krize za objektivní fyzikální skutečnost, o jejíž existenci nemá smysl diskutovat a také o ní nediskutuje. Proč taky, když přes 97 % skutečných odborníků je přesvědčeno, že globální oteplování zavinil člověk. Například zde nás varuje patnáct tisíc vědců před zhoubným vlivem klimatických změn, jenže zde tvrdí třicet tisíc jiných vědců pravý opak. Mezi řádky nás tak varují před těmi prvními patnácti tisíci vědci, že to nejsou žádní vědci, ale obyčejní šejdíři a že si své závěry vycucali z malíčku. Kdo z nich má pravdu? Řekl bych, že ti druzí, protože je jich víc. Je jich dvakrát tolik, což naznačuje, že mají dvakrát tak velkou pravdu než ti první, šejdíři. Kočička také říkala, že když se dají do dortu dvě myši, bude to dvakrát tak dobrý dort. Naivní? Argument, že máme ten správný pohled, protože je nás 97 %, není o nic chytřejší. Další zmatek do toho vnášejí odborníci, kteří tvrdí, že u vědecké pravdy na počtu hlasů vůbec nezáleží. A teď, babo, raď! Kdo z nich má pravdu?

Skuteční odborníci (tedy ti, co jich je plných 97 %) nás bombardují katastrofickými scénáři, ze kterých běhá mráz po zádech. Zaplavení obrovských ploch stoupající mořskou hladinou, útěk miliónů lidí do vnitrozemí, gigantické povodně, hurikány nevídaných rozměrů, průtrže mračen, které způsobí krutá sucha, masové vymírání živočišných druhů, masové vymírání lidského druhu… To vše se na nás už hrne a pokud nezačneme s nápravou teď hned, postihne nás během deseti či dvanácti let tentokrát už opravdová katastrofa.

Ale politici jako by neslyšeli. Co vlastně dělají právě teď, kdy už je nejvyšší čas jednat? Podepisují mezinárodní dohody, tleskají Gretě a budují uhelné elektrárny. Co hodlají dělat v nejbližší budoucnosti? Kontrolovat plnění minulých dohod, podepisovat další dohody, tleskat Gretě a budovat uhelné elektrárny. Například Čína, která dnes představuje téměř polovinu celosvětové kapacity spalování uhlí, jich plánuje postavit kolem tří set. Tento přírůstek se rovná téměř celé stávající kapacitě Evropské unie. Japonsko má zálusk na dvacet dva elektráren, z nichž pět má zahájit provoz již v roce 2020. Mezi další země patří Indie, Filipíny, Jižní Korea, africké země aj.

Je to především jejich zásluhou, že se světová produkce CO2 neustále zvyšuje. V roce 2018 se za velkých nákladů snížila evropská produkce kysličníku uhličitého o dvacet milionů tun, jenže ve světě stoupla o celou miliardu. Copak nemají tito politici sebemenší pud sebezáchovy? Vždyť klimatická apokalypsa, která se na nás řítí, je nesrovnatelně horší než ten nejhorší scénář současné virové pandemie. Nevadí jim, že to postihne i jejich státy a národy. Je samotné by mohlo potkat něco horšího. Mohli by přijít o moc a o své posty. Ani tato ztráta je zřejmě nijak nevzrušuje. Proč? A proč lítají jako hadr na holi, když se tu objeví nějaký virus?

Protože většina vlád bere koronavirus jako skutečnou hrozbu, kdežto klimatické třeštění nikoliv. V tom mají podporu svých občanů, z nichž mnohým leze tohle neustále strašení krkem. Když se na naši hlavu pohrne jeden katastrofický scénář za druhým a nic se nestane, stopětapadesátému nebudeme věřit také. Tak velí selský rozum. U stého osmdesátého devátého raději přepneme televizní kanál. Vlády ale musí přijímat rozhodnutí a musí vědět, ne se jen domýšlet, zda se Golfský proud zastaví či ne. Co dělat, když samy klimatologii nerozumí? Odpověď je jednoduchá. Je třeba se řídit Gretou, která přichází jako na zavolanou a dává všem spásnou radu: „Poslouchejte přece vědce!“ Poslouchají, poslouchají, ale zřejmě ty špatné, protože z jejich závěrů vyplývá, že CO2 je vlastně OK. A podle toho také jednají.

Decentně se vyjádřila například japonská vláda. Když její občané protestovali proti výstavbě jedné z uhelných elektráren, sdělila jim, aby nedělali unáhlené závěry, aniž by toho věděli více o opravdovém vlivu na životní prostředí. Méně decentními slovy – víte houby s octem, ale my máme své zdroje. Ty tvrdí, že nám nic nehrozí. Kdyby hrozilo, kmitali bychom jinak.

Indie nic nenamítala, když měla v čele IPCC svého člověka, dle BBC údajně „špičkového světového klimatologa“ Rádžendru Pačaurího, hlásajícího nesmiřitelný boj s globálním oteplováním. Navzdory jeho úsilí se dočtete třeba zde, že „hlavním zdrojem energie mají ale i nadále zůstat uhelné elektrárny, které jsou zároveň hlavním znečišťovatelem indického ovzduší“, Jinými slovy – pokud by ze závěrů IPCC a jeho PoctivýchVýsledkůGate koukal nějaký ten obolus, nějaké to odškodnění za anglickou průmyslovou revoluci, sem s ním, ale jinak zůstáváme realisty.

Nejsrozumitelněji se vyjádřil náš ministr Karel Havlíček: „Vraťme se všichni zpátky na zem a opusťme představy, které stejně nebyly naplnitelné…“ Jinými slovy – od počátku jsme věděli, že zelený úděl je nesmysl, ale museli jsme držet ústa a krok. S tím je teď konec. Žádné zelené žvásty, žádné zbytečné výdaje v době „...kdy se pokládá jedna firma za druhou“.

„O klimatu se v OSN jedná již více než dvacet let. Jak to, že to dosud nepřineslo žádné výsledky?“ lkají klimaalarmisté sami nad sebou. A klimaskeptici jim odpovídají: „Protože žádný takový vědecký konsensus, jak vy říkáte, neexistuje!“ Nemají pravdu. Existuje. Dokonce dva. Nositelé toho prvního, silně podporovaného pokrokovými světovými medii, jejichž ideovým majákem a často i živitelem je IPCC, zkoumají, modelují a diskutují a pak to vše publikují v prestižních světových časopisech. Nositelé druhého konsensu (nejspíš ti stejní), kteří mají vliv na rozhodování svých vlád, pak musí doma kápnout božskou a říct, jak je to doopravdy.

Kolik je na světě států, jejichž představitelé mají plná ústa boje s globálním oteplováním, přičemž skutek utek? Těch, které kážou vodu a místo pití vína budují další chrliče kysličníku uhličitého? Je jich většina. Ani ta není samozřejmě garantem pravdy jen proto, že je jich víc, ale jejich jednání naznačuje, jakým směrem se bude ubírat vývoj v blízké budoucnosti. Jen pár zabedněnců v Evropské unii nechce vidět, co se kolem nich děje.