Klimatický aktivista se omlouvá za vyvolávání klimatického děsu

Michael Shellenberger se omlouvá za nadměrnou paniku vyvolanou některými klimatickými a environmentálními aktivisty, přičemž on sám byl jeden z nich. Jeho článek na Forbesu byl však redakcí stažen.

Michael Shellenberger je dosti známý mnohaletý environmentální aktivista, který však neztratil kritické myšlení. Jako jeden z mála aktivistů např. prosazuje jadernou energii. Má podávat posudky pro Kongres USA a byl pozván k práci v rámci Mezivládního panelu pro klimatické změny. Nedávno napsal článek pro magazín Forbes, který byl však brzy zcenzurován, načež koluje po internetu, trochu jako samizdat moderní doby (snad bude ještě chvíli zde). Článek je také určitou reklamou na knihu, jejíž titul se dá přeložit jako „Konec apokalypsy: Jak nám škodí environmentální alarmismus“, v originále „Apocalypse Never: Why Environmentalism Hurts Us All“.

Motivem jeho hereze je mj. poznání, že mnohé informace ohledně životního prostředí jsou nátlakovými organizacemi a sdělovacími prostředky i mnohými politiky zkreslovány a že neopodstatněné vyvolávání strachu děsí zejména mládež. Sám se přiznává k podílu na této propagandě. Píše:

Do loňského roku jsem se vyhýbal promluvit proti vyvolávání strachu ze změn klimatu. Částečně proto, že jsem se styděl. Koneckonců, sám jsem tím vinen, roky jsem mluvil o klimatické změně jako o existenciální hrozbě pro lidstvo a nazýval jsem to krizí.

Ale většinou jsem se bál. Nevyjadřoval jsem se proti překrucování a [klimatickým] dezinformacím, protože jsem měl obavu ze ztráty přátel i zdroje příjmů. Pokud jsem se několikrát odvážil bránit klimatologické poznatky před jejich dezinterpretacemi, okamžitě se dostavily tvrdé následky. A tak jsem nedělal nic, když jiní environmentalisté děsili veřejnost. Nezasáhl jsem, když Bílý dům [za prezidenta Obamy] a média ničily kariéru [klimatologa] Rogera Pielkeho, který dokonce bojoval za regulace emisí CO2. A proč? Protože ve svých pracech ukazoval, že dopady přírodních katastrof se nezhoršují.

Ale v poslední době se tato spirála klimatického děsu dostala mimo kontrolu. Kongresmanka (nebo správně ‚kongreswoman‘?) Alexandria Ocasio Cortes pravila: „Země skončí, pokud něco neuděláme s klimatickou změnou.“ Britská radikální environmentální skupina tvrdí, že „klimatická změna zabíjí děti“.

Důsledkem je, že polovina lidí má obavu, že klimatická změna lidskou civilizaci zničí. Jedna pětina dětí v Británii má noční můry z klimatické změny.

Sám mám [Michael S.] dceru a musel jsem jí věci vysvětlit, ale její vrstevníci zůstávají pochopitelně vyděšení.

Proto jsem se rozhodl vystoupit a mluvit otevřeně. Pár článků by věci nezměnilo, takže jsem napsal knihu, ve které veškeré poznatky podávám.

Některé poznatky z této knihy:

- Továrny a moderní zemědělství jsou klíčem k osvobození člověka a zlepšení životního prostředí.

- Nejdůležitější pro ochranu přírody je tvorba více potravin, zejména masa, nikoliv méně.

- Nejdůležitější z hlediska ochrany ovzduší a emisí uhlíkatých sloučenin je přechod od spalování dřeva přes uhlí k ropě, zemnímu plynu a k využití jádra.

- Stoprocentní nasazení obnovitelných zdrojů energie vyžaduje zabrání až 50 % půdy.

Konec volnějšího překladu. Napsal toho mnohem více, např. o neblahé roli médií, environmentálních organizací i Světové banky, která nechce zvyšovat blahobyt, ale zachovat chudobu „udržitelnou“. Důležité sdělení spočívá v tomto tvrzení: „Důkazy jsou jednoznačné: Civilizace využívající energie s velkou hustotou [tedy např. využívání jádra, pozn. autora] je lepší pro lidi a životní prostředí než využívání energie s malou hustotou, ke které bychom se podle klimaalarmistů měli vracet.“

Michael Shellenberger nezůstává jediným heretikem, další se přidávají na jeho stranu. Knihu chválí bývalý editor časopisu „Ochrana přírody“ (“The Nature Conservancy“), Steve McCormick, který se přiznává k podobným hříchům jako Michael. Richard Rhodes, laureát Pullitzerovy ceny, píše: „Konec apokalypsy je extrémně důležitou knihou.“ Klimatolog Tom Wigley se vyjádřil takto: „Tohle může být nejdůležitější kniha o životním prostředí, která kdy byla napsána.“

Snad je to první známkou, že v dnešní, poněkud poblázněné době, mají rozum a kritické myšlení zastánce, kteří se odvažují promluvit a nebojí se následků. Dokonce i britská mluvčí velmi radikální skupiny Extinction Rebellion začala používat hlavu, mnohé (dez)informace si ověřila a výsledkem bylo, že svůj post opustila a začala dokonce propagovat jadernou energii. Uznat vlastní chybu, kriticky zhodnotit vlastní názory a chování zaslouží velký respekt. Zejména v době, kdy zejména v tzv. západním světě vítězí politická korektnost a kdy otevřená diskuse a nekonformní názory představují značné riziko pro kariéru.

Přejme si, aby se kniha „Konec apokalypsy“ brzy dočkala českého překladu.