Má-li Planeta přežít, hospodářský růst musí být zastaven stůj co stůj. Je třeba vytvořit hospodářskou krizi bez konce. Evropa půjde příkladem.

Vědci z Tyndall Centre při Universitě ve Východní Anglii (centrum Climategate) říkají, že ke splnění klimatických cílů, aby se zabránilo oteplení nad 2°C, je prý nutno zmenšit velikost ekonomiky zavedením "plánované recese". (planned economic recession)

'Planned recession' could avoid catastrophic climate change (The Telegraph 30.září 2009)

K.Anderson, A.Bows. Reframing the climate change challenge in light of post-2000 emission trends (Philos. Trans. of the Royal Society 2008)

Proto se také Evropská agentura pro životní prostředí raduje z hospodářské krize: "Výjimečně hluboká hospodářská recese v roce 2009 zasáhla všechny sektory hospodářství EU. Spotřeba fosilních paliv (uhlí, ropa, zemní plyn) klesla oproti předchozímu roku o 5,5%. Nejsilnější vliv emise skleníkové emise měl prudký pokles spotřeby uhlí o 12,7 %." Nádhera.

Recession accelerates the decline in EU greenhouse gas emissions (EEA 30.dubna 2011)

Radost musejí mít i mudrci z Římského klubu: "Přivodit úmyslný, řízený konec růstu je obrovský úkol, který není vůbec snadný… Mnozí budou protestovat proti výroku, že růst populace a hospodářský růst je třeba co nejdříve zastavit… Schválně zastavit růst je obtížné, ale ne nemožné" (Římský klub v knize „Meze růstu“, 1972)

Nemožné to jistě není. Ve středověku žádný růst nebyl po stovky a stovky let. K čemu ostatně růst? Vždyť je k ničemu.

Dnešní globalisté milují knihu "Prosperity without Growth", která říká, že k prosperitě nepotřebujeme hospodářský růst. Prý už je všeho dost, stačí když to úředníci rovnoměrně přerozdělí. Peníze prý beztak nepřinášejí štěstí. Autorem není Fidel Castro, ale Tim Jackson a napsal ji, když pracoval v komisi britské vlády pro trvale udržitelný rozvoj (SDC). Hospodářský růst je podle Jaksona "mýtus".

Prosperity Without Growth: Economics for a Finite Planet by Tim Jackson (Guardian 23. ledna 2010)

Prosperity Without Growth (Zpráva britské vládní komise pro trvale udržitelný rozvoj, březen 2009)

Názor, že hospodářský růst je mýtus, je vlastní i Evropské unii.

Všimněte si, jaké důsledky má zákon o podpoře obnovitelných zdrojů č. 180/2005 (který jsme přijali povinně, abychom implementovali evropskou směrnici 2001/77/EC, která zase byla evropskou snahou dodržet Kjotský protokol o boji proti skleníkovým plynům).

Výsledek rozhodně k růstu ekonomiky nepřispívá. Naopak prohloubí naše zadlužení: "Jen letos stojí podpora obnovitelných zdrojů přes 38 miliard korun, což hradí spotřebitelé prostřednictvím plateb za elektřinu… Při zastavení podpory v roce 2014 budou podle ERÚ náklady na obnovitelné zdroje v letech 2005 až 2034 činit 874,3 miliardy korun."

ERU zastaví podporu nových obnovitelných zdrojů od roku 2014 (Finanční Noviny 25.dubna 2012)

Takové zadlužení je skvělá zpráva. Jen doufejme, že se přidruží i bankroty domácností. Lidé bez peněz nemohou utrácet a snižuje se tak jejich uhlíková stopa.

Ani tohle ale nestačí. Kjótský protokol o boji proti CO2 vyprší a co dál? Proto v prosinci 2008 Europarlament schválil Velký Plán 20-20-20. Do roku 2020 snížit emise skleníkových plynů o 20% oproti roku 1990 (Wiki).

Dnes se EU chlubí, že se tento plán daří plnit. Je ale veřejným tajemstvím, že ke snižování emisí CO2 docházelo pouze v době hospodářských krizí – té současné a té z doby rozpadu RVHP. EU tedy je schopna splnit svůj cíl jen za předpokladu, že se podaří hospodářskou krizi prodloužit, co nejdéle.

V.Kremlík. EU plní Kjótský protokol účetními triky (17.1.2011)

John Rosenthal. The EU Connection in Climate Research. Stanford Unviersity – Hoover Institue – Policy Review No. 162.

(Tak tohle plánují udělat. Plánovitá likvidace ekonomiky. Barevné křivky představují plán Roadmap 2050. Červená křivka je dosavadní realita plus plán 20-20-20. Doposud platilo, že snížení emisí = ekonomická krize) (zdroj)

Ani to ale EU nestačí. Nyní Brusel připravuje ještě drastičtější plány, které by vyžadovaly nikoli prodloužení, ale PROHLOUBENÍ hospodářské krize. Podle dosavadního plánu 20-20-20, by v roce 2050 skleníkové emise v EU klesly oproti 1990 o 40%. To ale nestačí. Dle plánu "Roadmap 2050" z prosince 2011 plánuje Brusel do roku 2050 snížit emise CO2 dvakrát prudčeji (o 80% pod úroveň roku 1990).

Že to povede ke zdražování elektřiny, tím se Brusel netají. I podle diplomaticky napsaného Roadmap 2050 "ceny elektřiny budou růst do roku 2030 a pak mírně klesnou" (ve scénáři s vysokým podílem obnovitelných zdrojů neklesnou) Zdroj

Člověk si hned vzpomene na prorocká slova Maurice Stronga z Římského klubu. V interview s kanadským novinářem nadhodil, že si prý pohrává s námětem na román. Co kdyby se světová elita rozhodla cíleně přivodit hospodářskou krizi? Aby zachránila planetu Zemi?

"Není nakonec jedinou nadějí pro přežití Země kolaps průmyslové civilizace? Není naší mravní povinností toho docílit?… Skupinka světových vůdců utvoří tajnou společnost s cílem přivodit světový kolaps…. Sypou písek do soukolí ekonomiky…." (zdroj)

Tento člověk je zakladatelem ekologického programu OSN (tzv. UNEP – patří pod ně i klimatologové IPCC) a předsedal Summitu Země v Riu 1992, kde bylo rozhodnuto bojovat proti CO2. Letos v červnu 2012 se k dvacetiletému výročí v Riu tento slet opakuje.

(V době krize méně rabujeme přírodní zdroje. Spotřeba energie klesá – modře. Nezaměstnanost ovšem stoupá – červeně. Lidé nesmí být sobci a musejí se uskromnit v zájmu... prostě pro vyšší zájem) (zdroj)

(Modře uhlíková stopa průměrného obyvatele USA. Zeleně průměrná stopa obyvatele planety – včetně chudých afrických zemí. Červeně uhlíková stopa bezdomovce v USA. I američtí žebráci si žijí nad poměry a zatěžují planetu. Je otřesné, jak se na Západě zvýšila životní úroveň i těch nejchudších. Odporné! Dnes i každý žebrák má hodinky a boty. To před 300 lety neměli ani mnozí rolníci.)

Carbon Footprint of the Best Conserving Americans is still Double Global (Sciencedaily 28.dubna 2008)

Je skvělý způsob, jak snížit nesmyslný samoúčelný růst (který je jen mýtus) - stát nařídí výstavbu nesmyslných zařízení (třeba obří sádroví trpaslíci nebo solární elektrárny), na které bude vyhazovat peníze z daní občanů. A nejlépe, když příjemce dotací bude politikův kamarád nebo "vděčný" lobbista.

Země jako Čína či Indie se naštěstí k této absurdní politice připojit nehodlají. EU je přesto odhodlána v klimatické politice pokračovat i sama jako kůl v plotě. Proč? To na globální hladiny CO2 ani na klima nemůže mít vliv. Jiný cíl než hospodářskou EU-thanásii v tom vidět nelze. Nebo máte jiné vysvětlení?

Možná jim křivdím. Třeba to nedělají schválně, jenom jsou tak neuvěřitelně tupí. Ale co ty řeči o nutnosti zastavit růst?

EU má k Římskému klubu blízko. Ke klubákům patří i Jacques Delors, který stál v čele Evropské komise, když vznikala EU (1992 Maastricht). Tehdejší rozhodnutí zavést jednotnou měnu byl skvělý nápad - z hlediska snižování uhlíkové stopy. Protože Euro táhne ke dnu jednu ekonomiku za druhou. Řecko, Irsko, Španělsko... Když nemají vlastní měnu, nemohou devalvovat a tudíž nemají, jak se z recese vymanit. Šach mat. Snaha "řešit" to zavedením Evropského stabilizačního mechanismu (tzv. smlouva dluhů) by mohla ke snížení uhlíkové stopy (prosperity) přispět ještě více (viz V.Jedlička: ESM = 10 000 Rathů).

Dělá vůbec Evropská komise něco jiného kromě podkopávání evropské ekonomiky? Má její existence nějaký jiný smysl a účel?