Finále taneční soutěže StarDance rozvlnilo mediální rybník k podstatně vyšším vlnám, než to dokázal pouštní vítr vanoucí z Dubaje, kde se konala klimatická konference COP 28. Patří taneční soutěž na obrazovky veřejnoprávní televize? Má tam svoje místo zábava, proč tam jsou pohádky nebo fotbal? Z ohlasů se mi nejvíc líbil názor, že StarDance je pornografie pohody. Ohlasy na klimatickou konferenci byly mnohem méně emotivní. Vyplynulo z nich, že konference znamená přelom v titánském zápasu lidstva za záchranu planety před hrozbou globálního požáru s tou výhradou, že jde o funkčně nedostatečný kompromis ovlivněný tlakem fosilní lobby. Z toho ale jen málokdo dokáže být moudrý a daleko snadněji se zaujímá stanovisko k Markovi Erbenovi a jeho agresivnímu sexistickému humoru, který je lstivě maskovaný za vlídnost a všeobjímající laskavost.

Je to tak, COP 28 měl mnohem méně fanoušků, třebaže výsledky konference se mohou za jistých okolností propsat v budoucnu i do možnosti nebo spíš nemožnosti sledovat vůbec nějakou televizi a její taneční soutěže, jelikož televize je fatálně závislá na elektrické energii.

Specifická část zájemců (vzpírám se pojmu „fanoušek‟) upírala pozornost na téma jaderné energetiky. Česko je součástí skupiny jednadvaceti projaderných států světa vedené Francii. Uzavřela dohodu, že do roku 2050 je třeba celosvětově ztrojnásobit výkon jaderných elektráren. Tomu se opravdu dá říct výzva! Rok 2050, to je hned za rohem bylo by už na čase zakleknout do startovacích bloků a koukat na startérův prst na spoušti pistole. Dohoda je potěšující s tou výhradou, že se do závěrečného dokumentu o jednadvaceti hustě potištěných stranách nedostala. Teprve v paragrafu 28 zmíněného dokumentu stojí, že je třeba dosáhnout urychlení bezemisních a nízkoemisních technologií, mimo jiné včetně obnovitelných zdrojů energie, jádra, technologií pro snižování a odstraňování emisí, jako je zachycování a využívání uhlíku a jeho ukládání,..., a nízkouhlíkové výroby vodíku.

Je třeba badatelské trpělivosti, jak pro nalezení pasáže v dokumentu z Dubaje, tak pro zmínku v našich médiích. Jádro je oficiálně čisté, ideologicky špinavé, a to je ten důvod. Proto je zmínka o něm tak důkladně utajená. Nicméně i ta drobná zmínka v paragrafu 28 dokumentu z Dubaje je důležitá. Žijeme ve světě, kdy každý každého může pro cokoli kdykoli žalovat, a platí to pro jednotlivce jako pro instituce a celé státy. K zastavení stavby dálnice přece stačí podání prázdného nevyplněného blanketu. S žalobami může český stát stoprocentně počítat, pokud se opravdu odhodlá se v jaderné energetice angažovat jinak než verbálně. V soudních bitvách může ta malá pasáž sehrát roli, přece jen je to mezinárodní dokument. To, že se ty bitvy protáhnou za rok 2050, to je už zase jiná věc.

Psáno pro Poslední slovo, LN 18.12.