Česká republika by měla akceptovat změny v zemědělské politice EU

Nejsem si zcela jist, zda je tak hodně důležitou součástí hodnocení ministrů ČR podle toho, jak jsou schopni díky nastavení svých dotačních programů a administrativy čerpat dotace z EU. Faktem ale je, že se rychlým čerpáním většina z nich chlubí, a pokud čerpání drhne, cudně o tom mlčí. Tak či tak se nicméně peníze z Bruselu hodí, byť jsou často směrovány na aktivity, která zas tak velký prospěch nepřinášejí.

To se mimo jiné týká evropských dotací do zemědělství, které v současné podobě možná pomáhají některým zemědělským podnikům a produkci některých zemědělských komodit, bohužel ale škodí naší krajině a venkovu. Splach cenné půdy z polí i díky tomu nadále pokračuje, problém se prohlubuje, zemědělství se ocitá ve stále větších problémech, zásobování tuzemského trhu potravinami, které lze v ČR vyrobit, klesá, a negativní bilance agrárního zahraničního obchodu se zvyšuje. Nejen uvedené nežádoucí trendy budou ale zřejmě pokračovat, pokud ministerstvo zemědělství nezmění alespoň v některých parametrech dokument s názvem „Hlavní teze ČR při vyjednávání SZP po roce 2020“, který předkládá na jednání vládního kabinetu. Uvedený dokument totiž, pokud by jej bylo možné stručně charakterizovat, hodlá současný stav a nastavení dotací, které nahrávají velkoplošnému průmyslovému zemědělství, zachovat i po roce 2020.

Taková strategie se ale nepotkává se změnami, s nimiž Společná zemědělská politika EU (SZP) po roce 2020 počítá. Respektive s těmi, s nimiž počítají všechny členské země, až na ČR a Slovensko. To v praxi znamená, že naše zemědělství svou deklarovanou podporu velkým zemědělským podnikům (odmítáním krácení dotací pro velké) téměř jistě neobhájí a kvůli tomu přijde naše zemědělství o nemalé finanční prostředky. Velké průmyslové zemědělské podniky totiž na některé formy dotací nedosáhnou, a pokud se budou snažit pravidla čerpání peněz nějak obejít, můžeme očekávat stovky kauz na bázi Čapích hnízd.

Naše zemědělství, venkov a hlavně naše krajina ale nemusí o peníze z Bruselu přijít, pokud by ČR na myšlenku krácení dotací velkým podnikům přistoupila, ale zároveň v EU předložila dobře zargumentovaný plán, jak tyto krácené prostředky využít právě ve prospěch venkova a krajiny. To by pomohlo i velkým podnikům, protože jednou ze změn v SZP má být vyšší podpora na adaptační opatření vůči změnám klimatu, vyšší podpora malým a středním podnikům, vyšší podpora pro mladé začínající farmáře či vyšší dotace na rozvoj venkova a zaměstnanost v něm. Pokud by ČR vytvořila a obhájila programy, které s takovými prioritami budou v souladu, peníze na tyto účely získá. A nepochybně část z nich (záleží na konkrétním nastavení dotací) mohou pak čerpat i ony velké zemědělské podniky, které by byly předtím zkráceny na dotacích z titulu své velikosti. Podpory, které by šly na zlepšení stavu krajiny, by navíc pomohly nejvíce hlavně velkým průmyslovým zemědělcům. Právě velké nepřerušované plochy polí jsou základním problémem naší krajiny, protože se na nich nemá kde zadržet voda, která pak z polí odplavuje půdu a tím snižuje konkurenceschopnost pěstitelů hospodářských plodin a následně i chovatelů hospodářských zvířat. Zmenšení půdních bloků je tak největší výzvou pro naší krajinu, přičemž je zcela nesmyslným „argumentem“, že by se na menších polích nemohli zemědělci otáčet se svými velkými zemědělskými stroji. Na tak malá pole nikdo zmenšovat současné lány nechce - ostatně průměrná výměra polí v ČR je téměř desetkrát větší, než v EU, přičemž evropští zemědělci používají stejné stroje a samozřejmě se s nimi na poli otočí.

Bohužel lze očekávat, že vláda materiál ministerstva zemědělství posvětí. Tím však pravděpodobně posvětí i riziko, že naše zemědělství přijde o peníze z EU. Jak za to kdo bude hodnocen, se ale zřejmě nedočkáme - rok 2020 je ještě daleko a do té doby se jistě zapomene, kdo byl propadu potenciálních dotací strůjcem. V takových případech zapomínáme v naší zemi velmi rádi.