Titulek je přizpůsoben názvu článku pana Spurného zde na Psu, jehož tématem jsou charakterové vlastnosti Karla Marxe tak, jak je pan Spurný převzal z knihy Intelektuálové nedávno zesnulého historika Paula Johnsona.

Protože je povinností všech nepřetržitě šířit osvětu, tak je cílem následujícího článku ukázat mylnost úvahy, že mají osobní charakteristiky autora (včetně volních) příčinnou souvislost s vytvořeným systémem (např. teorií). Upozornění: zanechat čtení by nyní měli všichni čtenáři, kteří očekávají nadávání komukoli nebo považují ekonomii za pavědu – toto je ekonomický text.

Skandální vědec na úrovni sira Byrona je úplná rarita, tudíž zvláštní charakterové vlastnosti autora jsou čtenářsky velmi vděčné téma. Bylo by hříchem nechat ladem příležitost, když se naskytne. Jedná se o báječný nástroj lákání laiků k četbě a diskusi. K pobouření nad nemorálním autorem není třeba znalostí jeho díla, emoce jsou plně postačující. Navíc je K. Marx dodnes objektem, který vzbuzuje emoce bez ohledu na jeho charakterové vlastnosti. Pro vyloučení všech pochybností bezodkladně sděluji, že neexistuje žádná příčinná souvislost (cizím slovem kauzalita) mezi osobními vlastnostmi autora a jím vytvořeným systémem (teorií).

Pan Růžový se denně opíjí, bije manželku, karbaní a týrá zvířátka. Pan Růžový je nesporně morálně odpudivý tvor. Pan Růžový objevil teorii XY. Teorie XY bude podrobena tribunálu rozumu. Rozum je jediným nástrojem, který rozhodne o platnosti nebo neplatnosti teorie (nebo systému). Věda není soutěží o umělecký dojem, ve které by byly studovány osobní vlastnosti autorů.

Geniální David Ricardo objevil Zákon komparativních výhod, který dodnes používají příčetné firmy k určení outsourcovaných činností. V průběhu času pokrokové úderky se zanícením napadaly Zákon komparativních výhod kvůli osobním charakteristikám objevitele. Pan Černý ji prohlásil za neplatnou, protože D. Ricardo byl Angličan, pan Hnědý ji prohlásil za neplatnou, protože D. Ricardo byl Žid a pan Rudý ji prohlásil za neplatnou, protože D. Ricardo byl měšťan (cizím slovem buržoa). Pan Fialový ji pro jistotu prohlásil za neplatnou ze všech uvedených důvodů najednou. Tribunálu rozumu ji nepodrobil žádný z jmenovaných. Stejně slabomyslné je zbavit se teorie poukazem na její historické pozadí, ducha doby nebo hmotné podmínky země jejího původu. Teorie podléhá jen tribunálu rozumu. Může se stát, že současný stav našeho poznání neumožňuje rozhodnout o její správnosti či nesprávnosti. Měřítkem je vždy pouze a výhradně měřítko rozumu.

Stejný D. Ricardo byl nejvýznamnějším obhájcem pracovní teorie hodnoty, ve které tvrdil, že „pouze práce je konečným zdrojem hodnoty a pouze náklady práce jsou mírou hodnoty“. Pracovní teorie hodnoty mu sloužila jako nástroj, kterým chtěl ukázat na rozdělování příjmů mezi zisky a mzdy. D. Ricardo byl ryzí vědec, a proto podrobil svoji teorii kritickému zkoumání. Zjistil, že různá časová struktura práce vede k různým relacím tržních hodnot (cen), ačkoli se relace pracovních nákladů vůbec nezměnily (pečlivý a podrobný popis je zde). Tento jev nazval „podivným efektem“, a dnešní generace ho znají pod názvem „Ricardův efekt“, který mu dal F. A. von Hayek. D. Ricardo vytvořil dvě teorie, jednu platnou, jednu neplatnou, a přitom měl báječné osobní charakteristiky. Byl dokonalým gentlemanem, členem Dolní Sněmovny a King of Clubs.

K. Marx byl natolik oslněn britskou klasickou ekonomií a právě D. Ricardem (prohlásil ho za „největšího z ekonomů“), že od něho opsal jeho dílo v naději, že dokáže překonat nepřekonatelné potíže pracovní teorie hodnoty. Chtěl prostřednictvím pracovní teorie hodnoty ukázat na vykořisťování a zbytečnost soukromého vlastnictví. Neuspěl. Jeho neúspěch nemá žádnou příčinnou souvislost s jeho charakterovými vlastnostmi.

Proč se však Karel Marx (psal jsem o něm tady před více než 16 lety) stále vrací ze záhrobí, když jeho dílo neprojde tribunálem rozumu? Málokdo jeho dílo skutečně četl. Marxisté se dělí do dvou skupin: členové první skupiny dílo K. Marxe nikdy nečetli a znají pouze texty jeho epigonů, kteří se pokoušejí jeho dílo vykládat po svém. Členové druhé skupiny dílo K. Marxe četli, ale nečetli nic jiného.

K. Marx vydal svoje stěžejní dílo Kapitál roku 1867. O čtyři roky později vyšla v Anglii kniha s názvem Teorie politické ekonomie a v Rakousku kniha s názvem Zásady národohospodářské nauky. Ctihodní autoři uvedených děl, William Stanley Jevons a Carl Menger, formulovali nezávisle na sobě „teorii mezní užitečnosti“, která smetla pracovní teorii hodnoty definitivně. Karel Marx nijak nereagoval na nové paradigma. A jeho charakterové vlastnosti s tím vůbec nijak nesouvisejí. Špatný člověk může stvořit dobrý systém a dobrý člověk může stvořit špatný systém. Konec konců, na počátku cesty do pekla jsou pokaždé dobré úmysly dobrých lidí.