Nenasytná společná zemědělská politika ujídá z rozpočtu Evropské unie přes padesát miliard eur za rok, tedy téměř polovinu. I při tak bohatém sponzorování to politici od farmářů často ještě schytají. Českým zemědělcům nejvíc vadí nespravedlivé porcování agrárního koláče, předkrájeného do roku 2013. Že za tři roky budou konečně dostávat stejnou úroveň přímých plateb (základní agrární dotace) jako sedláci v Německu nebo Rakousku? Pouhá teorie.

Rozdíly totiž jsou a budou. Existují nejen mezi novými a starými členy EU, ale i v původní patnáctce. Němci budou brát za tři roky více než Francouzi a Italové (viz Češi na průměru). Čeští zemědělci přitom dostanou na hektar půdy více než Rakušané či Britové. V celounijním srovnání bude Česko mírně nad průměrem. Mezi nováčky bude patřit k nejlépe dotovaným. Dokud ale bude Brusel plnit národní obálky dle dosavadního metru, bude kritika nespravedlivého přídělu dotací pokračovat. Jenže velké rozdíly jsou v jednotlivých zemích i v podmínkách pro hospodaření – hlavně v ceně práce a půdy. Třeba v Rakousku sedlákovi nestačí přímá platba ani na zaplacení pachtovného, podnikatel v Česku z této dotace nájem hravě uhradí, a ještě mu zbyde.

Aktualizovat národní obálku

Při rozdělování peněz na základní agrární dotace mezi členské státy se nyní vychází z překonaných historických dat – třeba kolik bylo v dané zemi v určitém roce krav či kolik pšenice sklízeli pěstitelé z hektaru. V českém zájmu je, aby se při výpočtu národního přídělu vycházelo ze současnosti. Ale ani do tohoto malého dotačního převratu se členům se silným hlasem při unijním rozhodování nechce. Předem prohraná proto zřejmě bude i revoluce, kterou by společné zemědělské politice po roce 2013 naordinovali význační agrární ekonomové z 22 členských zemí. Do konzervativního zemědělského prostředí napojeného na dotace a svázaného regulacemi chtějí vnést více spravedlnosti, což by mohlo libě znít agrární lobby. Těžce u ní však narazí s doporučovanou porcí liberalismu.

Cílená podpora

„Hodili jsme rukavici politikům, kteří budou mít dost starostí s tím, aby vytvořili kompromis mezi zájmy členských zemí a celé unie, zájmovými skupinami napříč EU, mezi sektory a také vůči třetím zemím,“ říká docent Tomáš Doucha. Za Českou republiku se připojil k deklaraci evropských ekonomů, kteří tvrdí, že uzrál čas na radikální změny. Tedy nikoli udržovat státní zásahy, za jejichž ještě větší intenzitu při cenových propadech demonstrují zemědělci, ale dobře fungující trhy. Ekonomové chtějí také rozbourat současný efekt zemědělské politiky, z níž nejvíce těží bohatí, a chudí přicházejí zkrátka. Dotace, které zemědělci automaticky čerpají na hektar či na farmu, by postupně zrušili. Vysvětlují to tím, že tyto platby nepodporují celospolečenské zájmy, poskytují nerovnoměrné přínosy pro jednotlivé země i jednotlivé farmáře. Současné plošné dotace by ekonomové přesměrovali na cílenou podporu, třeba pro zachování úrodnosti půdy a vodních zdrojů.

Politika méně společná

Agrární ekonomové by zemědělskou politiku zčásti obrali o význam slova společná. Navrhují totiž, aby některé podpory šly přímo z národních rozpočtů. Týká se to především takzvané údržby krajiny. Na unií bohatě dotovaném sekání luk a udržování pastvin však postavili výnosný byznys zemědělští podnikatelé v českém a moravském pohraničí. Český rozpočet by k nim nejspíše tak štědrý nebyl. „Nejvíce užitků z kvalitní krajiny má příslušná země či region, proto by podpory měly jít z národních zdrojů,“ vysvětluje Doucha. Bruselská pokladna by měla přispívat pouze na chování farmářů, které je v nadnárodním zájmu. Kupříkladu hradit platby za praktiky přátelské ke klimatu.

Doporučení evropských ekonomů je dobrou provokací k debatám o budoucí zemědělské politice unie. Jejich náměty však narazí na pevné šiky odpůrců, sestavené z příjemců dotací i politiků, pro něž jsou svaté hlasy voličů. Velké mouchy najdou v dokumentu také bruselští úředníci, kteří si složitou zemědělskou politikou udržují práci. Na veřejnosti, která se v bludišti agrárních podpor nemůže orientovat, se pak i drobná kosmetická změna, vydává za reformu. Nejinak tomu bude i po roce 2013.

Týdeník EURO 5/2010