V demokracii vládnou volení zástupci, vzešlí ze svobodných voleb, kteří vytváří zákony prostřednictvím transparentního fóra z parlamentu.

Oproti tomu v případě environmentálního hnutí, nebo ještě obecněji řečeno v případě hnutí ESG, stanovují agendu globální organizace, které poté koordinují práci vlád a korporací, aby bylo cílů dosaženo. Reálně tedy nevládnou lidmi zvolené vlády, ale nikým nevolené korporáty, které skrze ESG prorostly se státem. My ale tyto lidi v čele velkých korporací neznáme a nevíme, co se děje v jejich firemních zasedacích místnostech. Takže ať už si pod agendou ESG představujete cokoli, rozhodně ji nelze považovat za demokratickou.

Tak například Larry Fink, generální ředitel spol. BlackRock, posílá každoročně dopis generálním ředitelům akciovek, ve kterých Blackrock drží podíl. V něm stanovuje agendu pro nadcházející rok a informuje je o problémech, na které by se měli zaměřit. Tím jim de facto sděluje, co od nich očekává. Nemusí ani obcházet schůze akcionářů, prostě jim to jen sdělí a oni už konají.

V jednom takovém dopise např. stálo, že do roku 2050 musíme dosáhnout nulových emisí CO2. Taková věc ovšem vyžaduje transformaci celé ekonomiky. Lidé ale ve volbách nehlasovali pro Larryho Finka a jeho plán ekonomické transformace na bezuhlíkovou ekonomiku. Přesto tento pán skrze svůj vliv daný plán uskutečňuje. Tím současně posiluje ESG kartel obrovských společností a dál likviduje malé firmy, které nezvládají s administrativními bariérami držet krok. Jedná se o typické kartelní bariéry vstupu – tentokrát nikoliv do nějakého odvětví, ale mezi privilegované společnosti žijící z dotací. Nulové emise jsou tu nikoliv cíl, ale prostředek k dosažení a udržení kartelu. Opravdu chcete, aby o tom, co je dobré a co špatné rozhodoval kupříkladu Larry Fink a další kapitáni velkých korporátů místo vašeho hlasu ve volbách?

Cílem podnikatelských subjektů má být vytváření zisku pro své akcionáře. Ideologie ESG je ale nutí, aby místo toho vymýšleli nápady, jak mohou sloužit státní ideologii. S touto myšlenkou na vyšším levelu pracovaly už některé nechvalně známé totalitární režimy ze 30. let, když podmínily zachování soukromého vlastnictví odkloněním části produkce od služby spotřebiteli k vládou stanoveným cílům. U ESG je to v tomto konkrétním ohledu analogické: Cíle společností už nestanovuje společenská poptávka, ale také vlády ve spolupráci s korporáty. A jejich přání jsou často diametrálně odlišné od přání obyčejných lidí.

Svoboda a kontrola jsou ale v přímé opozici. Odtud pramení dnešní „boj s dezinformacemi“ a prezentovaná snaha o potlačování nenávistných projevů – tzv. „hate speech“. Aktivisté ESG vystupují silně proti údajným nenávistným projevům, protože svoboda projevu jako taková je v kontradikci s jejich cíly. A proč? Protože pro ně není výhodné, aby s nimi lidé nesouhlasili, jelikož své postoje nedokáží obhájit skrze klasický demokratický proces – jejich postoje jsou založené na ekonomické síle, nikoliv na hlasování ve volbách.

Stejně jako u všech ostatních levicových ideologií, i tady platí, že protagonisté ESG se sice veřejně ohrazují proti úplatkářství a protekcionalismu, ve skutečnosti ale sami dělají přesný opak. Nepřehlédnutelné je třeba silné obsazení Bidenových ministerstev lidmi z BlackRocku. Kupříkladu člověk jménem Tom Donilon dříve pracoval ve společnosti BlackRock a před odchodem doporučil svým klientů ztrojnásobit expozici vůči Číně. Poté začal pracovat pro Bidenovu administrativu a byl pověřen vedením významné části zahraniční politiky včetně vízové politiky vůči Číně.

Z ekonomického hlediska ESG radikálně sníží a už snižuje náš materiální blahobyt. Naši úroveň prosperity. Stačí zmínit energetickou krizi nebo rostoucí ceny potravin. Ještě nebezpečnější je ale politické hledisko, kdy místo toho, abychom měli více mocenských center, které se vzájemně tak nějak udržují v rovnováze a pod kontrolou, se všechna spojují v jedno monstrum.

To je ale extrémně nebezpečné uspořádání. Vytváří podhoubí pro snadnější sklouznutí k totalitě. Nesčetněkrát prověřená cesta, jakou se totalitáři úspěšně dostávají k moci, je totiž tato: Nejprve vytvářejí politiku, která způsobí velké problémy a pak nastoupí coby spasitelé, kteří nás před těmito problémy, které samy vytvořili, zachrání. Ukázkovým příkladem z posledních let je Venezuela. Politika Nicolase Madura způsobila obrovský nedostatek a ten vyvolal obrovskou inflaci. V roce 2015 měla Venezuela nejvyšší inflaci na světě – přes 100 %. Důsledkem tisku peněz vzrostly ceny, a tak stát přišel s kontrolou cen. Když nemůžete prodávat pytle rýže za víc než X, co se stane? Na pultech nebude rýže. Tímto krokem vláda vytvořila nedostatek, a ten využila k růstu státní moci, aby mohla převzít ještě větší kontrolu a také jako záminku k pronásledování nepřátel režimu.

A to, co se stalo ve Venezuele, se teď děje v celosvětovém měřítku. Pseudopolitici vytvářející nedostatek, který využívají k vytváření závislosti. Závislé lidi je mnohem snazší ovládat, protože nezávislý lidé mohou říci ne. (“Nestyďte se požádat o sociální dávku, není to ostuda ani selhání. Čelíme extrémní situaci,“ řekl Petr Fiala.) Když se člověk stane závislým na státu, už nemůže vzdorovat. Když budou mít jeho děti hlad, vzdá se čehokoli, jakéhokoli majetku, jakékoli svobody.

Mohlo by se zdát, že tato chobotnice už požrala celý svět, ale není tomu tak. Stále ještě existují ostrůvky odporu. ESG aktivismus například není vítán velkou skupinou spotřebitelů, což se promítlo v tržbách některých aktivisticky naladěných korporací, jako třeba spol. Wallt Disney, Coca Cola nebo Bud Light. Další takovou společností je Pay Pal, která dlouhodobě vystupuje proti zbrojnímu průmyslu a odmítá poskytovat platební služby pro nákupy související se zbraněmi. Její akcie se ale propadly poté, co novinové titulky odhalily, že měla v plánu začít pokutovat uživatele až do výše 2 500 USD za šíření údajných dezinformací a údajných nenávistných projevů v souladu s ESG.