Greenpeace nedávno uspořádalo debatu politiků k zeleným tématům. Výsledek je celkem tristní. Jak se bohužel dalo očekávat. Většině zúčastněných zřejmě stále nedochází, že elektřina je pro moderní společnost naprosto nezbytnou komoditou.

Nejrozumnější názor v debatě (zde) přenášené online prezentoval ministr kultury Lubomír Zaorálek. Ten upozornil na to, že pro rozvoj elektromobility nebudeme mít dost elektřiny. Pokud by měly elektromobily nahradit automobily se spalovacím motorem, potřebovali bychom pro jejich napájení další čtyři Temelíny, konstatoval ministr.

Na stejný problém upozornil již v prosinci loňského roku profesor Jan Macek z ČVUT v rozhovoru pro iUHLI.cz (zde). Pan profesor v rozhovoru vysvětluje, že pro pokrytí spotřeby pěti milionů elektromobilů – jež by nahradily současných pět milionů automobilů – bychom potřebovali výkon sedmi tisíc megawattů, tedy sedm bloků Temelína. (Temelín má nyní dva bloky, každý s instalovaným výkonem 1082 MW.) Výkon sedmi tisíc megawattů se již přitom přibližuje současnému instalovanému výkonu všech uhelných elektráren v Česku! Ty ovšem nejdřív potřebujeme nahradit, abychom pokryli aktuální potřeby.

V současné době však nikdo z českých politiků nemá ani funkční recept na to, jak splnit unijní diktát odstavení uhelných elektráren a současně bezemisně nahradit jejich výkon. Většina jich pravděpodobně tuší, že prostřednictvím větru a fotovoltaiky to nepůjde. Takže k tomu chtějí využít plyn, což bylo jedním z resumé pondělní debaty. A chtějí prý také pokračovat v jaderné energetice. Leč jejich přístup k výstavbě nových Dukovan je stále velmi vlažný. Ostatně jako k energetice obecně. Neúčast významné části politiků v diskuzi Greenpeace svědčí o vlažném přístupu docela jasně. Omluvil se z ní i ministr Karel Havlíček, který má tento sektor přímo v popisu práce… A nedorazil ani nikdo z SPD, KSČM a Přísahy. Zúčastnili se tedy jen Markéta Adamová Pekarová (TOP 09 – Spolu), Ivan Bartoš (Piráti – PirStan), Lubomír Zaorálek (ČSSD) a Magdalena Davis (Zelení). S ohledem na to, co na nás chystá bruselský Zelený úděl (Green Deal), byla účast tristní. Mimochodem, v seznamu pozvaných chyběla Trikolóra, která se proti Zelenému údělu vymezuje velmi jasně.

Čtveřice politiků, z nichž navíc Zelení mají jen velmi malou šanci na vstup do sněmovny, se dobrala shody v podpoře plynu coby přechodného řešení. To samo o sobě ukazuje, jak malou mají skutečnou povědomost o emisích skleníkových plynů, proti kterým chtějí „bojovat“. A také o investicích a situaci v energetice (nejen) ve střední Evropě.

Uhelné elektrárny nyní dodávají zhruba 40 procent elektřiny. Podle doporučení Uhelné komise by uhlí v Česku mohlo skončit v roce 2038, pokud za něj bude adekvátní funkční a bezpečná náhrada. Jenže toto odborné doporučení nemá mezi částí politiků dostatečnou vážnost. Svědčí o tom i to, že polovina ministrů současné vlády dala jasně najevo, že chce, aby uhlí skončilo dřív (ministři za ANO Richard Brabec, Robert Plaga, Jan Blatný, Alena Schillerová a Jan Hamáček, Tomáš Petříček, Jana Maláčová, Lubomír Zaorálek z ČSSD). Dřív znamená v roce 2033. Nový zdroj v Dukovanech má přitom být k dispozici až v roce 2036 a výpadek uhlí nepokryje ani zdaleka. Většině politiků, včetně účastníků debaty tak vychází jako řešení přechod na plyn ve výrobě elektřiny i v teplárenství.

Jenže jestli někdo chce saturovat českou spotřebu elektřiny v následujících 30 letech pomocí plynových zdrojů a současně chce plnit ideologické emisní cíle Bruselu, točí se v kruhu. Dnes již je totiž běžně známé, že celkové skleníkové emise plynu a uhlí jsou zcela srovnatelné. Čili jde o skutečné vytloukání klínu klínem. Dokonce bude platit i přísloví o vlku a koze. Protože vlk se nažere (zmizí uhelné elektrárny a Zelená fronta si odškrtne kolonku) a koza zůstane celá. Protože množství emisí z české energetiky a plynárenství zůstane stejné. Jen za to zaplatíme pěknou řádku miliard za nové plynové zdroje. Dává to nějaký smysl? Kromě likvidace uhlí jako sektoru vůbec žádný.

Záměrně přitom necháváme stranou vliv ceny emisních povolenek a vliv růstu poptávky po plynu na jeho cenu. Zvládnutí těchto faktorů by totiž vyžadovalo politiky typu Margaret Thatcherové, kteří se dokáží postavit nesmyslům i zlu a dokážou nad nimi vyhrát. Takové politiky nám však česká politická scéna momentálně nenabízí. Rozhodně ne na místech předsedů stran.

V každém případě, diskutéři se shodli na podpoře plynu jako přechodného řešení. V takovém případě by však bylo záhodno, aby se již stavěly plynové zdroje, nebo aby se na to alespoň někdo vážně chystal. Nic z toho se však neděje. Jestli tento stav bude trvat ještě pár let, nebudeme mít náhradu za uhlí k dispozici včas. S ohledem na to, jak se bude snižovat množství možností odkud dovážet elektřinu (zde, zde a zde) začne skutečně reálně hrozit, že lidem bude v zimě zima, v noci si nebudou moct svítit a firmy budou muset přerušovat výrobu, protože nebudou mít „šťávu“.

Na nic z toho se však zelení moderátoři diskuze neptali. Stejně jako se neptali na to, jak hodlají politici nahradit plynové zdroje, až se stanou z pohledu Bruselu neudržitelnými? Protože všechna dostupná seriózní fakta se shodují v tom, že Česko se nemůže spolehnout na dodávky elektřiny z obnovitelných zdrojů. Tedy z těch, které jako spásu tak mohutně vnucuje Greenpeace, které popisovanou debatu uspořádalo.