V jednom nedávném pořadu na Rádiu Impuls zazněla věta, kterou v rozhovoru pronesla nová ministryně školství paní Kuchtová: „V současné době jsme tak velkými vývozci elektřiny, že to bude podle mého názoru dost dlouho trvat, než se staneme dovozci.“

Dalo by se říci: Perla, která by se měla tesat alespoň do tvarohu.

Paní Kuchtová je známá tím, že jako Jihočeská matka doprovázela svá tvrzení vždy dovětkem „podle mého názoru“. U aktivistů je to běžné, protože tím ze sebe snímají nějaké riziko za nepřesnosti tvrzení nebo za pronesení vyložených nesmyslů.

Jak říkám, u aktivistů je to běžné. Je však smutné, když se podobné osobní „názory“, ideály a pocity zelených dostávají až do programového prohlášení vlády. Navíc pokud jde o den „D“, kdy přestaneme vyvážet, ale začneme naopak dovážet, tak ten se dá poměrně přesně odhadnout. Dnes to vypadá na rok 2012 až 2015. Podle některých čerstvých studií lidí, kteří se energetikou opravdu zabývají, bude v naší republice kolem roku 2025 deficit ve výrobě cca 25 TWh elektrické energie. Viz například zde. (Pro srovnání - za celý minulý rok vyrobil Temelín spolu s Dukovany cca 26 TWh.)

Dovážet budeme i tehdy, když budeme šetřit a maximálně využívat obnovitelné zdroje.

Paní ministryně též pronesla: „Celkově musím říci, že i představa, že budeme dovážet, není nijak tragická...“

Ano, není tragedie, když zkrachuje pekař na rohu ulice a vy si můžete dojít pro housky k pekaři o ulici dál, který má navíc přibližně stejné ceny svého zboží. Ale co budete dělat, když byl ten zkrachovalý pekař posledním ve městě? A housky se budou dovážet z daleka, budou drahé a na příděl? V takové případě (v tržním hospodářství a pokud jde o housky) se během pár dnů objeví ve městě nejspíš nový pekař a rychle zalepí „díru“, která se tam na trhu vytvořila.

Jenže! Elektřina nejsou housky na krámě a elektrárna se staví několik let. Jaderka v českých podmínkách (včetně všech povolovacích řízení) dokonce let třináct. Pomůže vám potom, že někdo kdysi zastavil výrobu nových zdrojů, protože to „podle jeho názoru“ nebylo potřeba?

V Evropě už dnes v mnohých státech začíná být nedostatek zdrojů. Takovým přímo odstrašujícím případem je Itálie, která dováží hodinově kolem 6000 MW.

Ale nemusíme jít až do Itálie. Slovensko se též dostává do deficitu. Na nátlak z EU odstavilo první blok jaderné elektrárny V1 v Jaslovských Bohunicích. Brzy bude následovat druhý blok a deficit vzroste na 880 MW instalovaného výkonu. Nyní Evropská komise odmítá dovolit Slovensku větší limity na vypouštění CO2. Přitom slovenská ekonomika roste a bezemisní jaderku je třeba nahradit něčím jiným. Skoro to vypadá, jako když si i v EU řekli: „podle našeho názoru Slovensko...“. Bojím se domyslet, jací lidé tam ovlivňují osudy států...

Jak říkám, dnes můžeme poměrně přesně odhadnout, kdy se obrátí tok elektřiny na hranicích našeho státu, ale je velmi složité odhadnout, odkud bychom měli tu chybějící elektřinu v budoucnosti dovézt. A těžko takovou odpověď můžeme chtít od zelených. Jejich ideály, pocity a názory byly vyřčeny a byly zapracovány do programu vlády. Řekli své A, jejich B - tedy reálné řešení do budoucna - však chybí.

Už jste se někdy najedli pocitů? Posvítili jste si někdy osobním názorem politika?

Jihočeští taťkové