Kde jinde než v médiích mají lidé hledat informace o důležitých věcech a událostech? Pro mnoho z nich přitom ještě stále platí, že „když to psali v novinách, tak je to pravda“. Jenže, je to ještě pravda, a opravdu celá?

Povinnost informovat veřejnost o důležitých událostech a skutečnostech je základem novinářského řemesla. Důležitá je rychlost a správnost informace. Vlastní názory nesmějí hrát roli. Pro ty je prostor pouze na stránkách věnovaných názorům a komentářům. Jenže, tak to bývalo. Současná generace redaktorů přistupuje k práci jinak. A jejich šéfům to zjevně nevadí. Zpronevěřují se tak své profesi, stejně jako jejich podřízení.

Výsledkem takového přístupu je pak například zamlčování zásadních informací. Je přitom jedno, zda informace redaktor či celá redakce zamlčí, protože se o téma nezajímá dostatečně hluboce, nebo že se zajímá, ale prostě se mu o nepohodlných faktech psát nechce. Výsledek je stejný. Čtenář se důležitou informaci prostě nedozví. Stejný přístup zvolila média v případě semináře „New Green Deal a Fit for 55 – šance nebo hrozba“, který proběhl nedávno v senátu. Buď jej ignorovala, nebo o něm nenapsala. Zřejmě s jedinou výjimkou CNN Prima News.

Čechům tak zůstává nadále skrytá informace o tom, že plán ČEZ na náhradu odstavených uhelných kapacit fotovoltaikou je nedostatečný. Běžně žijící člověk tak nadále také setrvává v klamu, že o to, aby v budoucnu svítil a topil, je tak nějak postaráno. Jenže ono není. Ovšem místo toho, aby mu tohle média sdělila i s tím, jak mu to změní život, jej zahrnují strašidelnými zprávami o tom, jak je Česko velkým producentem oxidu uhličitého v přepočtu na hlavu. Nebo o tom, jak je hrozné, že některé uhelné elektrárny dostaly výjimku v řádu let z nejnovějších a nejpřísnějších emisních eurolimitů.

Přepočet emisí na hlavu je přitom z hlediska světových emisí a podílu Česka na nich úplně k ničemu. Je to jen propagandistické číslo, jež nic nemění na tom, že veškeré české emise CO₂ představují asi 0,3 procenta těch světových. A emisní výjimky se mohou zdát špatné jen do chvíle, kdy si uvědomíme, že za ty uhelné elektrárny není náhrada. Nebo kdy si uvědomíme, jak malými objemy škodlivin oproti minulosti se ty nynější limity zabývají. Což jsou ovšem informace, jež se v hlavních českých médiích nedočtete. (S výjimkou Reflexu.)

Redaktoři, Českou televizí a Českou tiskovou kanceláří počínaje, dlouhodobě před diváky, čtenáři i posluchači zatajují informace o skutečném stavu a budoucnosti české energetiky. Zatajují také informace o dopadech unijních plánů na český průmysl i na české domácnosti a jejich kupní sílu. Tají jim i fakta o skutečných výrobních možnostech obnovitelných zdrojů elektřiny, především fotovoltaiky a větrných elektráren. O neskutečných penězích, které by bylo nutné investovat do nezbytných bateriových úložišť, se také nedočtete, ani to v České televizi neuvidíte.

Především a v mnoha případech pouze kvůli novinářům lidé nemají nejmenší tušení, co se na ně z Bruselu řítí. (Z Bruselu, kde to podepsal i předseda české vlády Andrej Babiš, aby bylo vše jasné.) Je to ostatně i chyba politiků z většiny stran, že o skutečných následcích „dekarbonizace“ energetiky s lidmi a médii nemluví. Kdo jiný by to měl vytáhnout na veřejnost, než oni, když už to neudělají novináři? Jsou přeci placeni z našich daní za to, že nám slouží, ne? Jenže „služba“ většiny z nich se v případě energetiky scvrkla v pouhé přijetí toho, co diktují eurokomisaři. Ti přitom nemají co diktovat. Jejich prací je totiž dělat to, čím je pověří Evropská rada složená z premiérů či prezidentů členských států. Nejsou tedy žádná šlechta, která může nepřikyvujícího politika poslat na hranici za herezi. Přesto se většina politiků tváří, že s tím, co přichází z Bruselu, se nedá nic dělat. Dá. Jen by se nesměli bát. Jenže se bojí. Takže jim mlčení novinářů je náramně vhod. A část Čechů si proto i nadále myslí, že jde jen o „záchranu klimatu“, a další části je to všechno úplně jedno.

Ve skutečnosti jde o to, zda budeme mít v blízké budoucnosti teplo a elektřinu a jestli na ně budeme mít. A to není právě málo.

Převzato z webu iUhli.cz