Na kolik hodin v roce potřebujeme nezbytně záložní zdroje? Na pár stovek, nebo na téměř dva tisíce? Porovnáváme názor vedoucího energetické kampaně českých Greenpeace Jana Rovenského a průmyslníka Pavla Tykače.

Dva články, dva protichůdné názory. První zastává jeden z hlavních ideologů Greenpeace, druhý názor má majitel dvou velkých uhelných elektráren v tuzemsku.

Jak si tedy můžeme zajistit dostatek elektřiny v každou denní a noční dobu a v každém ročním období? Zelený tábor tvrdí, že obnovitelné zdroje již dokážou zajistit elektřinu skoro v takovém množství, jaké potřebujeme. Realistický tábor tvrdí, že tomu tak není ani zdaleka. Jak velký je tento rozpor, dobře ukazují citace z článků z posledních týdnů.

Hlavní výhodou plynu není jeho údajná „nízkoemisnost“, ale flexibilita. Na rozdíl od uhlí ho můžeme zapnout skutečně jen na těch pár set hodin ročně, kdy nám nebude stačit jádro, obnovitelné zdroje a přeshraniční výměny. Nemá tedy smysl přemýšlet o plynu jako o „přechodovém“, ale spíš jako o „nouzovém“ palivu. To píše Jan Rovenský ve svém komentáři pro SeznamZprávy (zde).

„Neřešíme těch přibližně 7000 hodin v roce, kdy je elektřiny u nás a v okolních státech dostatek a které z nás dělají v elektřině exportní zemi. Musíme řešit těch zbylých cca 1800 hodin (75 dní). Právě v těchto hodinách musíme mít dostatek dostupných zdrojů elektřiny. Musíme tedy mít dostatek zdrojů, které nezávisí na rozmarech počasí a které se nacházejí na území našeho státu, protože ve chvíli kritického nedostatku elektřiny se nedá spoléhat na to, že jiné státy nechají pro elektřinu otevřené hranice a že bude možné nakoupit v zahraničí,“ uvedl Pavel Tykač v textu pro týdeník Echo (zde).

Kdo má pravdu? Reálně víme, že jádro je pro Česko významný zdroj, který však bez podstatného posílení kapacity nedokáže republiku zásobovat tak, aby druhým pilířem energetiky mohly být obnovitelné zdroje. Což už se ve vyjádřeních pana Rovenského úplně nedozvíme. To znamená, že jeho slova o „pár stech hodin, kdy nebude stačit jádro“ jsou minimálně neúplné. Protože primárně nyní potřebujeme spolehlivě nahradit nějakých 45 procent tuzemské výroby elektřiny, jež pochází z uhlí. Což většina lidí vůbec netuší (zde).

Už z toho je zřejmé, že diskutovat o tom, zda nám stačí plyn jako „nouzové“ palivo na pár set hodin ročně, je minimálně předčasné. Protože zatím jde stále o tisíce hodin, pro něž nemáme nyní jiný spolehlivý zdroj než proklínané uhlí. Protože v zimních měsících nedokáží obnovitelné zdroje poskytovat spolehlivě potřebný výkon. Jednoduše proto, že v zimních měsících v průměru slunce moc nesvítí a ani vítr příliš nefouká. Což je stav, který nepanuje jen v Česku, ale i v sousedních zemích. Tím pádem není v té době možné se spoléhat na import elektřiny, bude-li pocházet hlavně z OZE. Což je právě cílem všech zelených. Včetně těch sedících v bruselské centrále EU. Řešením takového stavu jen těžko můžou být aukce na kapacitní platby, které navrhuje Jan Rovenský. Protože ty samy o sobě negarantují dostatek vyrobené elektřiny. Právě o něj ale jde.

Jak obrovský je rozdíl mezi tím, co vidí aktivisté (včetně Ursuly von der Leyenové a jejích komisařských kolegů), a tím, co vidí lidé obeznámení s fungováním energetiky, ukazuje ostatně sama formulace Jana Rovenského. Co totiž znamená, že jde jen „o pár set hodin ročně“? Sto hodin jsou čtyři dny, 1000 hodin je téměř 1,5 měsíce. Těžko říct, kolik set hodin vlastně aktivista myslel. Z jeho vyjádření je jen evidentní, že to považuje za malý (a zveličovaný) problém. Ovšem soudný energetik by nikdy nebagatelizoval stav, kdy bude mít republika několik dnů, nedej bože týdnů, problém s dodávkami elektřiny. Protože ví, co by to mohlo znamenat. Například nucené vypínání průmyslových podniků. Nebo také „řízené výpadky“ po vzoru současné Kalifornie (třeba zde a zde).

Stejně tak by nebezpečí plynoucí z nejistoty dodávek elektřiny nikdy nebagatelizoval odpovědný politik. Naopak ten, který se dívá přes zelené lobbistické brýle, to udělá bez mrknutí oka. Protože jeho víra nebo jeho honorář je mu bližší, než kvalita života 440 milionů lidí v Evropské unii.

Převzato z webu iUhli.cz