Reakce na kauzu Vrbětice jsou dalším potvrzením nepříjemného faktu, že si o budoucnosti české energetiky jen velmi těžko budeme rozhodovat sami. Ocitli jsme se v kleštích, které drží v rukou těžké váhy.

Z jedné strany je zde zelený tlak Evropské unie, která neustále utahuje šrouby v závazcích na snižování emisí. Ruku v ruce s rostoucí cenou emisních povolenek se tak dostává pod obrovský tlak uhlí. Z toho ovšem stále vyrábíme téměř polovinu elektřiny a teplo pro miliony lidí.

Tuzemská představa, vyjádřená ve Státní energetické koncepci, byla taková, že bude uhlí postupně nahrazeno primárně jádrem a obnovitelnými zdroji. Tato kombinace má i přesvědčivou podporu české veřejnosti. Z řady důvodů bude ale velmi těžké tento plán naplnit.

Výstavba nových jaderných bloků je v mnoha ohledech složitá záležitost. Technicky, ekonomicky, politicky i časově. Teoreticky bychom nejspíš vše dokázali vcelku v klidu zvládnout. Jenže je zde zmíněný tlak EU a nejrůznějších ekologických aktivistů. Cílem jejich útoku je čas. Dělají totiž vše pro to, abychom nemohli využít uhlí do doby, než budou k dispozici nízkoemisní zdroje. Požadují jeho odstavení velmi rychle.

To nás dostává do situace, kdy nejspíš nebude možné naplnit vlastní energetickou koncepci. Náhradní řešení je pouze jediné a jmenuje se ruský zemní plyn. Problém je, že ve skutečnosti o řešení nejde. Z klimatického hlediska je totiž zemní plyn při započítání emisí při těžbě a přepravě zhruba stejnou zátěží jako uhlí. I přesto je plyn coby řešení tlačen. Rusové se na tom totiž dohodli s Německem. A tyto dvě těžké váhy je velmi složité přetlačit. Zejména, když si svůj plán evidentně nehodlají nechat narušit.

Společně budují plynovod Nord Stream 2, i když je trnem v oku Ukrajině, Polsku, ale hlavně USA. Německá kancléřka Merkelová neváhá plynovod a spojenectví s Ruskem hájit ani po otravě ruského opozičního předáka Navalného, ani po informacích, že muniční sklad v Česku odpálili ruští agenti. Stejně tak stojí Německo za politikou, že Evropská unie nemá podporovat jádro, ale snaží se vybojovat dotace na plyn.

Z ekologického i politického hlediska je to absurdní až hrůzné. Bohužel, pro Němce i Rusy je to tak ekonomicky výhodné, že si neberou servítky.

Ještě ale nemusí být vše ztraceno. V rámci EU se formuje klika zemí, která chce podporu jádra. Zároveň se stále silněji ozývají hlasy, že nástup plynu znamená klimatickou katastrofu. A v neposlední řadě je v Evropě dost politiků, kteří odmítají vyměnit hodnoty za kšefty s Ruskem. Zastavit rusko-německou mašinérii bude ale těžké. Vyžaduje to od politiků odvahu a rozhodnost.