Kšaft umírající matky Jednoty bratrské napsal, jak známo, Jan Amos Komenský. V tomto krátkém spisu se Komenského církev, Jednota bratrská, personifikovaná do umírající matky, loučí se svými věřícími. Na konci třicetileté války už je konec všem nadějím, církev končí, protože další léta v exilu nepřežije.

Vypadá to jako groteskní nadsázka, přirovnávat ke Komenského Kšaftu aktuální volání o pomoc, které zaznívá od Hospodářské komory. Přesto je situace značné části tuzemského podnikatelského stavu stejně podivná a neudržitelná, jako nebylo možné udržet při životě církev exulantů.

Komenský byl muž silného charakteru, a proto se odvážil před světem přiznat, že opravdu není žádná naděje. Ve výzvě Hospodářské komory ještě něco málo naděje zbývá. Třeba se poměry ještě otočí a pro firmy utlumené vládním nařízením se přece jen otevře nějaká perspektiva.

Stávající situace je v každém případě zoufalá. V průzkumu mezi restauratéry, barmany, majiteli fitnessů, prádelen, čistíren a cestovních agentur, distributory filmů, výrobci potravin a pořadateli kulturních akcí zjistili experti Hospodářské komory, že těm, kteří přežili rok koronavirové krize, dnes už docházejí síly.

Pokud se něco nezmění do tří měsíců, nejméně polovina z nich skončí. Změnou může být zrušení zákazů, které znemožňují podnikatelům provozovat jejich živnost, případně mohou pomoci efektivní kompenzace od vlády, která jim provoz zakázala. Tato pomoc by měla přijít v podobě určitého procenta z obratu nebo z celkových nákladů. Rozhodně nedává velký smysly posílat podporu podle počtu zaměstnanců, jak se praktikuje dosud. V této chvíli pokrývají vládní podpory jen třicet procent nákladů, míní dvě třetiny dotázaných podnikatelů. Desetina majitelů zavřených provozoven nedostala od státu vůbec nic.

Stížnosti formulované Hospodářskou komorou mají nevýhodu v tom, že jsou podobně abstraktní, jako jsou z dnešního pohledu nářky evangelíků ze sedmnáctého století. Proto je dobré připomenout, o co jde. Smyslem kapitalismu je otevřít prostor, pokud možno všem talentům. Ti, kdo talentovaní v nějakém oboru skutečně jsou, začnou podnikat, mnozí z nich založí firmu a zaměstnají pár dalších lidí. Ti šikovnější pak budují větší podniky.

Základnou kapitalistické společnosti ale zůstávají provozovatelé malých firem, protože právě na nich stojí hospodářský i společenský život. Jenom díky jejich službám a výrobkům se realizují možnosti, které jsou k dispozici v dané lokalitě. Jenže jak ukazuje zpráva Hospodářské komory, právě tyto malé firmy s pár zaměstnanci, které jsou solí země, patří k nejvíce ohroženým. Samozřejmě, vždycky bude možné jít do velkých samoobsluh nebo rozlehlých pivnic. V této uniformitě ale ztratí smysl značná část každodenního života.

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy