„Naším největším problémem dnes vůbec není změna klimatu, nýbrž lidé, kteří tvrdí, že jí lze jednoduše čelit nebo ji vyřešit,“ řekl Bill Gates na loňské přednášce na Stanfordské univerzitě.

„Obnovitelné zdroje energie nejsou odpověď na současnou environmentální krizi. Což se netýká ani tak nezměrných nákladů na jejich zavádění, ale hlavně jejich spolehlivosti,“ uvedl na Stanfordu zakladatel Microsoftu a druhý nejbohatší člověk světa Bill Gates. Ten je zároveň jedním z největších světových filantropů. Do výzkumu obnovitelných zdrojů již jeho nadace vložila stamiliony dolarů, a on tak může být přímo „u zdroje“ a z blízka sledovat, co a jak funguje.

Právě na základě výzkumů, které financuje a sleduje, pronáší své soudy. Ty jsou pro hlavní proud světového ekologismu samozřejmě nepřijatelné. A tak jej ignorují. Když se podíváte na video s českými titulky (na stránkách Reflex.cz zde), je jasné proč. Takovému člověku by totiž těžko oponovali. Jeho stručné a všem srozumitelné otázky odvádějí výbornou osvětovou práci.

„Vezměte si Tokio, 27 milionů lidí a najednou tajfun, který sem přichází pravidelně každoročně a řádí tři dny. Tři dny, to je 22 gigawattů elektřiny. Povězte mi, které bateriové úložiště je tam dnes schopné spolehlivě dodávat takovýto energetický výkon?“ cituje ve videu Bill Gates kanadského vědce Václava Smila (zde), který před více než 50 lety odešel z tehdejšího socialistického Československa. Smil se specializuje na sběr informací a jejich hlubokou analýzu. V jeho knihách tak vycházejí najevo skutečnosti, které nám většinou nedocházejí. Třeba o obrovské energetické náročnosti internetu (zde).

„V Americe se má stavět ropovod, který by měl dopravovat ropu z Kanady do USA. Proti němu brojili zelení, protože bude přepravovat takzvanou špinavou ropu z ropných písků, která má o pět až patnáct procent větší emise na produkci než standardní ropa. Dejme tomu, že ty emise budou v průměru vyšší o deset procent. Kdyby se ropovod nepostavil a nikdy se z Kanady nedovezl ani barel této „špinavé“ ropy, tak ušetřené emise odpovídají množství, které Čína vypustí za jedenáct hodin. Proč by se tedy na tyto emise měl brát ohled,“ řekl například Smil v rozhovoru pro E15 (zde). Což je přesně typ informace, kterou klimatistická „církev“ za každou cenu odmítá vzít v úvahu. A proto Smila ignoruje, stejně jako Gatese.

Na jejich otázky totiž ekologismus nemá odpovědi. Třeba na tuhle, kterou Gates položil na zmíněné přednášce na Stanfordu v reakci na záměry klasifikovat „špinavé“ firmy: „Pánové z Wall Streetu, vy máte v šuplíku nějaké zázračné řešení, jak vyrábět ocel? Nebo hnojiva, cement, plasty – odkud chcete tyhle věci brát?“

Dokud se ovšem na tyhle věci nezačnou ptát aktivistů evropští politici a především zelení politici v Evropském parlamentu a nebudou na ně požadovat konkrétní a pravdivé odpovědi, bude se Unie dále řítit do zeleného průšvihu, kdy si nebude sama schopna vyrobit dostatek elektrické energie. Proč se vrcholní politici, včetně těch českých, zatím věcně ptát nezačali? To je otázka, která by měla trápit všechny voliče, kteří nevěří například tomu, že solární panel pracuje v noci, ani tomu, že si každý stát postaví bateriové úložiště, na které pak „pojede“ polovinu zimy.

„Myšlenka, že umíme a musíme něco změnit, protože na to máme nástroje, a dnešní výrobci a distributoři energie jsou „ti špatní“, a my jim to nandáme tím, že si na střechu namontujeme solární panely – to nás brzdí daleko víc než řeči o popírání změn klimatu,“ kritizuje ultraortodoxní přístup, který již převážil například v Evropském parlamentu, Bill Gates. Člověk, který do výzkumu nových, zelených a udržitelných technologií ze svého investoval pravděpodobně víc, než kdokoli jiný. Pro evropskou ekokracii však i přesto nejsou jeho názory dost dobré.