Nenechejme se uchlácholit, že sedmadvacátý Ropák neputoval do rukou politika, nýbrž firemního manažera.

V poslední době se utilitární zájmy i kroky těchto dvou skupin pozoruhodně prolínají. Zejména tam, kde se dá něco vybetonovat, nebo kde lze omezit účast veřejnosti na rozhodování.

Prestižní antiekologickou cenu letos obdržel Jan Skalický, předseda představenstva akciové společnosti Vodní cesty za „vehementní prosazování“ výstavby nákladných vodních staveb dostávajících se do kolize s přírodou.

V první řadě jde o labský plavební kanál u Přelouče. Mezi nominovanými se objevili i lobbisté za jezy na Labi u Děčína, fanoušci nových přehrad, dálnic či jaderných elektráren.

Anticenu Zelená perla získal sociálně demokratický poslanec Jaroslav Foldyna za absurdní výrok, jímž hájil děčínský jez. „Jeďte se podívat dneska do Gabčíkova, kam třetina Evropy jezdí na dovolenou. Je to tam nádherné,“ nechal se slyšet Foldyna.

Byl to mimochodem on, ke komu putoval Ropák loni – mimo jiné za snahu zmírnit stavební zákon a zákon o ochraně přírody a krajiny. Letos nominaci jdoucí podobným směrem, tedy k omezení participace veřejnosti, získal například ministr dopravy Dan Ťok.

Co chvíli se politici prsí, jak je nutné lidem naslouchat a posilovat nástroje přímé demokracie. Potom ale přicházejí s nápady na omezování účasti občanů při projednávání projektů dotýkajících se přírody, a to i v místě jejich bydliště, aby je snad nenapadlo zasahovat do dění za jejich domem.

Zajímavé je též sledovat, že zatímco v západních zemích uvažují o minimalizaci zásahů do životního prostředí či o nejekologičtějších způsobech dopravy, u nás dosud frčí a politiky jsou podporovány megalomanské betonářské orgie.

Vedle jezů a přehrad jde především o kanál Dunaj-Odra-Labe, za nějž se prezident Miloš Zeman bije už nejen doma, ale i při zahraničních cestách. Tam jej většinou shovívavě vyslechnou, řeknou, že vše promyslí a pak vše usne. Ne tak u nás. Zeman si již omotal kolem prstu několik členů Babišovy vlády, kteří o kanálu vážně uvažují a urputně hledají argumenty na jeho podporu.

Mezi letošními uchazeči o Zelenou perlu jich bylo hned několik, co šermovali podílem kanálu na boji se změnami klimatu, protipovodňovými opatřeními či turistikou a rekreací. V éře dezinformací a fake news lze do veřejného prostoru vypouštět už cokoliv.

Demagogii navíc sekundují výpady proti těm, co absurdním činům a řečem politiků, státních úředníků a byznysmenů nastavují nelítostné zrcadlo. „Když vadím těm, které považuji za ekoteroristy, tak dělám svůj mandát a práci dobře,“ reagoval na sociálních sítích Jaroslav Foldyna.

Prezident Zeman zase ve svých výrocích, které se objevily mezi nominacemi, označil Děti Země, kteří anketu mezi osobnostmi z vědy, kultury či médií pořádají, za zločineckou organizaci. „Nenechme se terorizovat ekoteroristy, protože si myslím, že nám vnucují svoji představu, že modrásek nebo sysel jsou důležitější než živočich, který se jmenuje člověk,“ pronesl Miloš Zeman. A jeho je též výrok: „Věřím, že já zaklepám na náhrobní kámen organizace, která se jmenuje Děti Země.“

Je potom komické až trapné, jak se politici lísají do přízně mladým, když ti za dohledu televizních kamer protestují za čistou přírodu. Mohou-li však mocní této země udělat něco konkrétního, dojde jim energie – a získají ji zase až s peskováním environmentalistů. Dříve nebo později je ale toto pokrytectví stejně dožene. Jen snad nebude pozdě i pro nás ostatní.