Myšlenka zřízení aeroholdingu dnes ukazuje poměrně přesvědčivě svou smysluplnost

Opětovná snaha prodat České aerolinie (ČSA) vyvolává na tvářích lidí z byznysu úsměv. V úspěch se moc nevěří.

Přesto lze vývoj firmy v posledních letech označit za poměrně hladké přistání. Stačí si připomenout turbulentní vzlet národních aero linek do stratosféry pod vedením Jaroslava "Luftjardy" Tvrdíka a následný střemhlavý pád, během něhož Tvrdíkův nástupce Radomír Lašák sebevědomě tvrdil "pořád dobrý" ještě sto metrů nad zemí. Dokonce i po záchranné akci státu, který na poslední chvíli vzal pořádně za knipl a do firmy dotankoval dvě a půl miliardy korun, se ČSA držely nad zemí navzdory všem fyzikálním zákonům.

Poslední pokus o privatizaci letecké společnosti, z něhož vyšla fakticky záporná cena, to vcelku názorně dokládá.

Myšlenka aeroholdingu vzešlá z hlav šéfa dozorčí rady Michala Mejstříka a tehdejšího generálního Miroslava Dvořáka při dnešním pohledu ukazuje poměrně přesvědčivě svou smysluplnost. Rozebrání ČSA na prvočinitele a jejich podřazení pod holding, jemuž účast ruzyňského letiště dává značnou finanční sílu, přineslo aerolinkám čas na snížení jejich obrovské provozní ztráty. A stojí jistě za ocenění, že ten čas nebyl promarněn. Za to zaslouží slova uznání nejen management, ale také odbory, které – byť s velkými protesty a křikem – nakonec přistoupily na snižování mezd, stejně jako početního stavu pilotů. Ne vždy a všude se v kritické situaci něco takového podaří.

Mnoho zaměstnanců nynějších i bývalých nepochybně najde v řízení firmy, a především v její obchodní činnosti spoustu prostoru pro kritiku. Možná i oprávněnou. Faktem však je, že v současné době jsou jednotlivé části ČSA žijící vedle sebe v Českém Aeroholdingu životaschopné a mohou být samostatně prodávány za nemalou kladnou cenu. Jejich prostřednictvím se tak vrátí náklady státu na udržení národního dopravce při životě, a to ať už jde o servis letadel, charterovou dopravu nebo jiné divize. V těchto všech společnostech přitom mohli lidé přijít o práci kvůli hluboké ztrátě pravidelné přepravy.

Nyní na Ruzyni může být i navzdory vyhlášené privatizaci trochu nuda, protože po letech konečně nejde o život. A pokud se prodej nyní nezdaří, tak se povede někdy příště. Ivan Fuksa, který má nyní v Českém Aeroholdingu na starost právě prodej Českých aerolinií, tak za svou smířlivost vůči vládě dostal docela klidnou tra? ku. Žádné velké zázraky se od něj nečekají. Snad toho moc nepokazí.

Týdeník EURO 48/2012, 26.11.2012