Takové krásné letecké záběry, takové pěkné písničky jsou v tom filmu, takoví (někteří) skvělí herci - a taková kravina to je. Tupá zápletka a nerealistický obraz normalizace. Major Zeman se záporným znaménkem. Ale Zeman byl profesionální dezinformace. Tohle bylo hodně neuvěřitelné - ale mlaďoši by mohli uvěřit téhle lži o reálném socialismu. Ne, milánkové, takhle to za normalizace nebylo - já ji zažil zhruba ve stejném věku jako hrdinové toho filmu.

Objevují se nám nejdříve letmo v roce 1960, kdy si jako parta čtyř vesnických kluků hrají na strništi. Malý Vládík má neumělý model letadla, když tu nad nimi přeletí legendární jednomotorová „stopětka“ (C-105). „Já budu taky pilot,“ pronese Vládík, ale nevíme, co pro to dělá. Zjevně nic. Jenom nosí letecký odznak svého dědečka, který za války padl v Anglii. (Drobný problém, jak se tedy k odznaku vůbec rodina dostala je překryt větším problémem - já bych malému děcku takovou relikvii jako rodič nedovolil nosit, aby se neztratila přece!)

Tady musím upozornit, že pokud se na to bude někdo dívat, musí se dobře orientovat v cestování časem, film začíná vlastně v okamžiku, kdy se současný starý Vládík (Petr Kostka) rozpovídá před vnukem Filipem. (Orientaci ani nepomáhá to, že se mezi lety 1974 a 1989 postavy moc vizuálně nemění.)

Naši čtveřici uvidíme znovu roku 1974, kdy jedou autobusem na nějaké nespecifikované letiště. Nevíme, co jsou zač, podle předpokládaného stáří (narodili se zjevně začátkem padesátých let) to asi budou studenti na prázdninách. Jednak mají čas měsíc otročit na letišti a jednak evidentně ještě nebyli na vojně. Ještě než vystoupí, strhne se mezi nimi hádka. Jeden ze čtveřice vytýká Vláďovi, že má na triku připevněný odznak pilotů RAF - těch odpadlíků a zrádců národa. Vláďa mu naopak vpálí, že to byli hrdinové a za zrádce je mají jenom „bolševický svině, jako jste vy dva“.

Jéje! První tříska v ději, a tak brzo, dříve než mě stihlo něco uchvátit, abych si jí nevšiml. Režim ještě před osmašedesátým rokem uznal alespoň nějaké zásluhy našim pilotům ze západní (i východní) fronty. V šedesátkách byli konečně mnozí z nich rehabilitováni. Do všeobecného povědomí přišlo jejich hrdinství hlavně po románu Filipa Jánského Nebeští jezdci (“za literaturu v umělecké soutěži poctěného v r. 1965 jednou z hlavních cen za literaturu v umělecké soutěži k dvacátému výročí ČSSR“), který vyšel natřikrát v celkovém nákladu 157.000 kusů) a následně (1968) byl i zfilmován a v televizi mnohokrát omílán. Ještě v roce 1985 vyšel Jánskému soubor leteckých povídek „ze západní i východní fronty“ Zkouška důvěry (v edici Kamarád). Kamarádi svině bolševický asi neznali tituly Kruté nebe a Pravděpodobně zabit od Zdeňka Bidla, které vyšly v letech 1969/70, ale jméno Františka Fajtla (1. července 1964 byl po rehabilitaci dokonce povýšen do hodnosti plukovník) by ta hovada měla znát. Právě v roce 1974 Fajtlovi po dlouhé odmlce vyšla další kniha s leteckou tematikou První doma, a pak už mu vycházely knížky trvale. Pravda - z Británie odletěl bojovat na východní frontu, ale ani na své padlé kamarády z fronty západní nezapomněl. Krucinál, jméno Fajtl patřilo do národního pokladu i za normalizace, nedovzdělaní současní scénáristé a režiséři! (Viz poznámku na konci)

Dva z té čtyřky jsou komunisti, dva další, jistý Matěj a náš hrdina Vláďa zjevně ne. Další aspoň tři třísky následují:

Za prvé, když to jsou takový svině, že do „partaje“ vlezli tak brzo po sovětské okupaci (jako by jim nestačilo být v SSM) - tak proč se s nimi Vláďa vůbec dále kamarádí? Když to vidí tak úkorně, že jim říká „svině“?

Za druhé: Jako pamětník musím říci, že Vláďovi chybí při těch nadávkách věrohodnost. Nadávali jsme bolševikovi, samozřejmě, ale proč jim nadává on - když zřejmě jede na letiště Svazarmu (Svazu pro spolupráci s armádou, údu to Národní fronty)?

Za třetí: Chce létat jako vojenský pilot, důstojník Československé lidové armády. Já byl na aspoň roční základní vojenské službě (1976/77) u spojovacího praporu jenom v týlové rotě - a všichni důstojníci tam byli komunisti! A kandidáti Národní fronty na různé politické funkce (1976 byly volby). To si jako Vládínek myslí, že když chce dělat tak pečlivě hlídanou profesi, že se z něj taky nebude muset stát „bolševická svině“?

Zdaleka ne všichni komunisté byli vyložené svině. Někteří jenom „museli“, když chtěli dělat ředitele podniku nebo náměstka, ředitele školy, ředitele čehokoli, když chtěli mít nějakou vedoucí funkci - jako třeba náčelníka svazarmovského letiště. Jako byl Vláďův celoživotní přítel Zdeněk (chudák Jiří Dvořák). Nemluví se o tom, ale Zdeněk je jediná osoba, která se na tom letišti vlastně vyskytuje... (MMCH: Slovo „Svazarm“ se v celém ději vyskytuje toliko jednou.) Jo, ještě je tam jedna hrozivá dvojice v autě. Jeden z ní přijde do hangáru drze s kouřící cigaretou. Nemusel by mu to reálný Zdeněk zakazovat - ani estébáci nebyli volové, aby poblíž leteckého benzínu (podlaha, hadry, výpary), kouřili, trumpetko scénáristo!

Další MMCH: Když jsem byl malej, byl jedním ze sousedů v našem dvouletkovém činžáku náčelník místního svazarmovského letiště. Špitalo se, že je estébák - a to „musel „být, i když než zaměstnanec byl spíše registrovaný - anebo i neregistrovaný spolupracovník. Taková šajba měla z titulu své funkce prostě povinnost dávat hlášení „orgánům“. A měla taky odpovědnost, aby mu s érem, společným to majetkem aeroklubu, někdo neuletěl! (Ve filmově nedávném roce 1972 proběhl únos letounu typu L-410A do západního Německa, a pak začaly na všech letištích a všude, kde byla nějaká spojitost s létáním obrovské „ofuky“!)

Zde se Vláďa poprvé setkává se svou milovanou „stopětkou“, která ovšem ve Svazarmu sloužila jako Zlín Trenér Z-226 (protože ve filmu použitý typ nemá zatahovací podvozek). Takže jsme jí prostě říkali Trenér. Každý jí říkal Trenér. Trénovalo se na něm létání.

Já ovšem nikdy nebyl pilotem, ale na libereckém letišti jsem po tom, co jsem v deseti letech dostal kolo Eska Junior byl imrvére. A zažil jsem tam ten kypící život. Nad Libercem bylo pořád něco ve vzduchu a na letišti se pořád něco dělo. Nebylo tam tak mrtvo jako na tom letišti filmovém, kde byl jeden pilot a čtyři kadeti pilotního umění. To je další věc, kterou filmařům vyčítám: Když už jste neměli peníze na kompars a stroje, mohli jste se domluvit s lidmi na letišti, aby vám něco předvedli jen tak - třeba v montérkách, ty se tak nemění. Prostě cvrkot v hangáru a okolí. Být chudý není ostuda, pokud chodíš v záplatovaném, ale čistém oděvu. Jenže tady nebylo čisté nic.

Nepravdivé bylo to, že po měsíci zametání hangáru šli hoši hned do éra. Nebyl ani náznak slibované teorie, ani náznak předvedení technických parametrů nebo přístrojů, nic, výuka nula bodov. Najednou prostě sedí Vláďa SÁM ve dvoumístné (!, proč je asi dvoumístná?) kabině Blaníku (skvělý celokovový větroň Let L-13, který na mnoha letištích vydržel dodneška), do výšky ho tahá ten Trenér, pak se odpoutá a lítá si nad městečkem. Jo, hezké ve filmu, ale realita byla taková, že na letišti byl naviják, ten pod vysokým úhlem vytáhl větroň do asi třísetmetrové výšky. To bylo pro pilota dosti náročné, tady mohl být zelenáč jen cestujícím. A zkoušet pilotovat mohl až pak. Samotný ten rychlý výtah (sklon až 75°!) je značně levnější než let za letadlem. Kluzák vyletěl, vyrobil jedno kolečko kolem letiště, a pak zase přistál. Stejné to pak bylo i na motoru. Sám jsem sledoval, jak se Trenér rozjede proti větru, vystoupá, udělá okruh a přistane. Vrátí se na start a znova. Třeba desetkrát za sebou, dokud mu nedojde palivo. Pak dotankuje a opět trénuje. První samostatný let není složitější (aspoň v té době určitě ne), nováček se netoulá nad poli a vesnicemi...

Film vlastně ještě ani pořádně nezačal, a já z něj začal být naštvanej. I víc jsem se nasíral s pokračujícím nedějem kolem ubohého zestárlého hrdiny Otmara (“kapitalista zasranej“ v mínění těch dvou sviní komunistických), jenž byl bývalým západním pilotem. To se poznalo podle toho, že zásadně chodil ve slavnostní letecké zápaďácké uniformě. (Co komu Stanislav Zindulka udělal, že ho do toho namočili?) Já tedy kamarádil s jedním bývalým pilotem, ten měl taky pěknou vycházkovou uniformu - ale bral si ji jen k oficiální příležitosti, když se slavilo nějaké výročí a/nebo rozdávaly medaile, protože si ji dlouhá desetiletí šetřil, vy troubové!

Děj pak sklouzává od prosté hlouposti až k samotné slabomyslnosti. Otmar je v tom roce 1974 "pronásledován“, aniž je ukázáno jak. Na radu svých anglických přátel, s nimiž je spojen krátkovlnou stanicí (? - platil by pokutu telekomunikačnímu úřadu, a možná dostal podmínku, jako mí kamarádi, kteří takto v roce 1970 vysílali bez licence - ale to bylo jen v Čechách. Otmar hovořil s nepřítelem v jedné zemi NATO, jo, byl by zavřenej za špionáž, troubové!, odposlechy fungovaly dokonale ve všech pásmech), takže Otmar se chystá uletět právě na té „stopětce“ (Trenéru). Že třicet let nelétal, že je to úplně jiné letadlo jiné generace a jiné filozofie, nehraje roli. „Létat nezapomeneš.“ No jo, jednou bombardovací pilot, vždycky bombardovací pilot. Není třeba žádného školení!

Nejsou brány v úvahu ani netechnické okolnosti - Zdeněk by po jeho úletu nejspíše přišel o funkci na letišti. Vyhodili by ho z armády, a možná i zavřeli za velezradu. Všichni vědí, že je na místě, kde se Otmar, Vláďa a Zdeněk domlouvají. Někdo to slyšel a ono to vědí! Jo, to jsem ještě nezmínil, v tom filmu to taky nebylo hned: Zdeněk je vojenským pilotem, jako se nakonec stane i Vláďa. A to jsem se opravdu svíjel - víte na čem létali v roce 1974? I v roce 1989? Na MiGu-15, konkrétně jeho cvičné dvoumístné verzi UTI. Jejichž výroba skončila v roce 1959. Pravda, poslední Migy-15 dolétaly v našem letectvu v roce 1983 u ostravské letecké posádky, nikoli u čáry. Ale v tom roce 1989, kdy (svině komunistická) plukovník Vláďa střílí z MiGu-15 výstražné výstřely po „narušiteli“ (zabloudilé turistické Cesně), aby ho donutil přistát, tenhle stroj působí vskutku ahistoricky. Jako bychom byli v korejské válce. (MMCH: V letectvu KLDR slouží „patnáctky“ dodnes...)

Opravdu ta UTI hrála výcvikové letadlo. Na zadní sedačce seděl Zdeněk - a celou dobu mlčel. Co měl dělat, instruktora? A proč měl Vláďa v kabině místo kyslíkového přístroje letecké brýle jak v první světové??? (Zdeněk měl jen koženou přilbu. No proto nemluvil, vždyť neměl ani mikrofon!) To už nad filmaři nejspíš mávli letečtí poradci rukou už definitivně. (Aha, měli hned čtyři „odborné poradce“, mezi nimi i tatínka režiséra...)

V roce 1974 Otmar při startu havaruje, asi. (Místo nákladného výbuchu jen odlesk ohně na tvářích přihlížejících sviních dvojčat.) Přijede auto VB. Nepřijede auto letecké inspekce, nepřijede záchranka a nepřijedou havrani. Na filmu se šetřilo - ale tohle by moc nestálo! Zdá se, že havárie se začíná prošetřovat až v roce 1989(?), kdy Vláďa najde nastrčený dokument, z něhož vyplývá, že se jednalo o sabotáž. Začne se v tom vrtat a nejspíš z toho důvodu po něm jde estébé. Když pro (asi) Svazarm přelétává dvouplošník Andulu (sovětský Antonov An-2, v aeroklubech slouží dodnes), nastrčí mu ty dvě svině do víceúčelového prostoru tajně jeho dva malé syny. Okamžitě přijede zásahová jednotka, Vláďa je zatčen. Pustí ho z vazby, ale vyhodí od letectva. Co ho napadne jiného, než že uletí!? A na čem?

No přece na té havarované a shořelé „stopětce“, kterou jako vrak zrovna našli někde v křoví(?!). Se Zdenkem ji znovu dali dohromady. Na konstrukci nalepili plátno a tak. Hezký detail: Když skládají jednotlivé části dohromady, tak ty už jsou předem natřeny konečným designem. Stejným, jako mělo to letadlo před patnácti lety. No protože to je stejné jedno letadlo, který nějaký kamarád půjčil panu režisérovi! Dokonce se stejnou imatrikulací a opět bez jakéhokoliv schvalování od leteckých úřadů. O tom, jak sehnali nový drahý motor, ni slovo, inu asi Svazarm zaplatil. On by ji s tím asi někdo pomohl, protože piloti, co se museli takhle shromažďovat v Národní frontě, by měli další stroj, vlastně jakýkoli stroj. Ale když on tam nikdo jiný není a ti dva další „kamarádi“ jsou krom sviní asi i blbouny nejapnými, protože nejspíš nechtějí létat - když na letišti byly jen dvě, tři, letadla.

Ten útěk je taky vyfikaný: Vláďova žena jede s jedním synkem s nějakými hodnými lidmi, kteří je hodí na hranice. Jo, místo aby si koupili zájezd do Maďarska nebo Jugošky, tak hodlali přejít přísně střeženou železnou oponu někde na zelené hranici. Vláďa s druhým synkem přeletí tím opraveným letadlem. Ale když je zachytí jiný MiG-15 musí přistát. Z nějakého důvodu se od hranic vrací na své známé letiště (to jedno, půjčené filmařům aeroklubem), kam přijíždí i to auto se zbytkem rodiny. Jasně, naletěli estébákům! Z neznámých důvodů jsou na místě jak dva kamarádi svině komunistický, tak i hodný kamarád Matěj. Začne křičet, že je Vláďovým nadřízeným, protože je důstojníkem StB. (???, někdo si plete silové složky!)Matěj taky provalí, že i ty dvě svině kamarádi jsou agenty StB. Tak za takový proval by šel skutečný důstojník StB do vězení, vy troubové! Tady se objasní, proč to na Vláďu narafičil: V roce 1974 Matěj poškodil Otmarovi letadlo taky, aby z něj uletěla výškovka už na ranveji, a on nemohl uletět (???), ale ona vydržela a odpadla až za letu. (Otmar by stejně havaroval už na dráze, pokud by měl patřičnou rychlost.) A za to může kdo? Vláďa! Protože poňoukal Otmara, aby uletěl. A „zavinil tak smrt člověka“. A proč Matěj Otmara jednoduše neudal? Neriskoval by a zachránil to jediné letadlo, co tam měli. Anebo proč ho rovnou nezatkl, když byl ten důstojník StB? A proč se pomstil Vláďovi až po patnácti letech Protože Vláďa, jak nedávno donutil přistát toho „narušitele“, byl v televizi! Oslavovali kolegu letce, který měl na svědomí smrt člověka. A chudák Matěj záviděl.

Poněkud mě udivilo, když jsem tu patlaninu dokoukal až sem, to Matějovo dvojí zaměstnání. Opravdu nevím, jak mohl špičkový pilot Matěj, létající na špičkových „patnáctkách“ zároveň časově zvládat důstojničení u StB? Naštěstí už brzo (střihem) přišel 17. listopad, Zdeňka pustili z vězení (ano, Zdeňka, ne Vláďu, ten na něj čekal před vraty, toho jenom degradovali a vyhodili z armády. Přitom by bručel civilně za únos dítěte a letadla a vojensky by bručel za velezradu). Estébák Matěj zajel autem do Prahy na protivládní demonstraci, ale nevzal si na to klíče (jako v tom filmu, který scénárista opisoval), ale rovnou vlajku. Kompars (až v Praze se sebrali nějací študáci, kteří zřejmě byli za odměnu osobně jmenováni v závěrečných titulcích - cože, kompars v titulcích? Aha, asi tam šli zadarmo.) , tak kompars zazpíval československou hymnu, ale špatně, tak jak se zpívá v televizi dnes, ne tak, jak jsme ji v Listopadu zpívali my, a jak to je v tomto ústavním dokumentu notově zapsáno!) a už se blížil šťastný konec. Dědeček Vláďa/Kostka dovypráví už svému vnukovi tuto podivnou historii.

Tak takhle to bylo. Ále hovnajs, nebylo! Estébáci nebyli tak blbí. Na letištích to vřelo životem. Lidé nadávali na bolševika pouze v soukromí - třeba když se jim nedařilo zapálit zapalovač. Jediné, co beru, je věta, kterou si posteskl jeden ze dvou kladných hrdinů:

„Sloužíme režimu, abychom mohli létat.“

„A dědo, baví tě ještě létat?“ zeptá se vnuk Filip Vládi na úplný konec. A ten si po dalších 30 letech vzpomene, že baví. A sveze vnuka tím původním letadlem, které se (za těch pár natáčecích dnů) vůůůbec nezměnilo. Letadlo odlétá, písnička zní a já pláču.

Filip se dědečka taky zeptal: „A jak jste to mohli, dědo, vydržet?“ No já nevím, jak jsem to mohl vydržet až do konce, ale těšil jsem se na letadýlka a záběry z nich, a těch se mi nakonec dostalo.

Režisér, scénárista (společně s Petrem Kultem) a také kameraman (!, kamera nebyla špatná) David Balda přemluvil distributora Bontonfilm, aby tento studentský film v roce 2019 pustil do kin. No, tam moc neuspěl. Teď ho na svých kanálech dává Prima. O prázdninách prostě všechny televizní stanice prakticky rezignují na sledovanost.

Skřípěno zuby v Praze na Lužinách v úterý 18. července 2023

Z recenzí na webu Česko-Slovenské filmové databáze vybírám tu od Vitexe, který dal překvapivě dvě hvězdy z pěti (zatímco skoro všichni ostatní dali jednu za snahu). Ta recenze leccos vysvětluje:

„Natočit něco takového v sedmnácti“ (Balda narozen 2000, v době distribuce mu bylo 19) „a ještě to dostat do kin, klobouk dolů, což myslím zcela vážně. To ale neznamená, že ten film není totálně mimo ve vystihnutí zobrazované doby naprosto ve všech aspektech, v každé scéně, v každém detailu. Herci hrají rezignovaně, jen Neškudla“ (Pavel N., představitel Vládíka) se snaží zachránit, co jde. Ale nejde to, scénář je příliš absurdní. Naopak mám pocit, že kdyby P. N. nehrál tak dobře, film by se přehoupl už úplně do nezáměrné komedie, což bych jako divák asi ocenil víc... Fungují jen scény, kde letadla prostě letí a nic víc se dějově neděje, ale i ty jsou příliš dlouhé a oslabuje je všudypřítomná hudba.“ (No vidíš, a ta se mi zrovna líbila...)