Nad tím se mi zvedá žaludek a otevírá kudla v kapse a pochybuji o soudnosti lidí, kteří lezou na internet. Že není co slavit! 17. listopad je samozřejmě symbol, kdyby režim nastolený ruským imperialismem padnul o týden dřív nebo o týden později, bylo by to jedno, stalo se to ale 17. listopadu a to je historický fakt. Podstatné je, že se to stalo a my jsme se vrátili do normálních kolejí, vrátili jsme se do civilizačního okruhu, ve kterém jsme se ustanovili jako národ a ve kterém tu po generace žijeme a každý z nás tu odvíjí svůj osud a o cosi se snaží s menším či větším úspěchem.

To, co symbolizuje 17. listopad 1989, je důležitější než 28. říjen 1918: pád Rakouska nezměnil podstatu. Rakousko-Uhersko byla civilizovaná a slušná evropská mocnost, byla to konstituční monarchie a v jejím rámci se české a moravské snahy důstojně a úspěšně rozvíjely. Ruská okupace, která začala takzvaným osvobozením (politicky vynuceným, za cenu mnohých ruských i českých obětí, to skutečné osvobození mohlo nastat mnohem dříve, americká armáda k němu byla připravena v Plzni) v roce 1945 a vyvrcholila nastolením loutkové tzv. komunistické vlády v roce 1948, nás hodila do sféry temné Byzance, vyvolala úpadek a stagnaci, ze které se hrabeme dodnes. A byli bychom v ní ještě hlouběji než v roce 1989, nebýt převratných událostí v Rusku, nebýt zoufalé snahy Michaila Gorbačova o reformování nereformovatelného. Ruské impérium pustilo z drápů své středoevropské kolonie, to je význam roku 1989, význam symbolického dne.

A že není co slavit?
Kdo tuto volbu volil, by se měl hluboce nad sebou zamyslet.