Za minulého režimu ne říkalo: Nemluv. Když mluvíš, nepiš. Když píšeš, nepodepisuj. Když podepíšeš, tak se nediv. Zvolna to začíná platit znovu, nicméně pro dnešní dobu by se tato klasická poučka dala shrnout do jediné věty: Nepiš nic na Facebook a na Twitter. 

Teď před volbami političtí hovniválové pohrabují stohy jalových žvástů, aby z nich vykutali něco toxického na protivníka. Tak na Bartoše vytáhl Andrej Babiš jeho mladistvé mudrování, že by mu nevadila muslimská Evropa. No, už máme muslimskou Francii, muslimské Německo, Švédsko a Rakousko, vadí nebo nevadí? Je to tak a musíme se s tím nějak smířit. Nicméně, aby se u nás nezavedly poměry, které v takzvaně elitních kruzích Západu nepříjemně dominují, lidé by se měli posuzovat podle činů a ne podle marginálního blábolu. On ten Facebook i Twitter je namnoze na úrovni hospodského žvástu. Člověka něco napadne a šup s tím na Twitter. Jako když v hospodě po pátém panáku přijdete na to, že ta muslimská Evropa je vlastně v pořádku. V hospodě ale musí sedět fízl a zapisovat si na manžetu, jak to známe ze Švejka. Twitter je sám o sobě fízl a práská na svoji oběť permanentně.

Výzvy tohoto typu bohužel nepadnou na úrodnou půdu, setba se bude nápadně podobat házení hrachu na stěnu. Exhumace starých žvástů z Twitteru bude pokračovat a to pokrytecké pohoršování nad vyslovenou větičkou bude čím dál hůř zamořovat vzduch. Kdejaká vyhrabaná blbost je vítaná hůl pro předvolební zápas. A bude hůř.

Takhle vyhrabali na pirátského poslance Mikuláše Ferjenčíka jeho úvahu pro časopis Lui, že by bylo dobře uzákonit manželství pro více osob. Z archivu časopisu to zmizelo, ale šťáralové přesto vyšťárali. Zde musím dodat, že i já jsem se o té ídeji pozitivně vyslovoval, když homosexuálové tvrdili, že chtějí registrované partnerství a už nikdy nic jiného chtít nebudou, už vůbec ne adopci dětí a nějaké surogátní matky by nikoho příčetného (tehdy) napadly. Upozorňoval jsem (a dodnes to platí), že jsou mezi námi lidé manželsky sezdaní, ale mají ještě jednoho partnera – akceptované tím druhým (druhou). Když pak je krize, ten co je bokem nemá žádná práva. Proč s tím něco neudělat?

Já si to můžu dovolit obhajovat, protože nikam nekandiduju, nekandidoval jsem a kandidovat nebudu.