Větší bere, a tak se v době povodní málokdo zajímá o verdikt ústavního soudu ve věci církevních restitucí. Ústavní soud, tato třetí komora parlamentu, odmítl námitky podané politickou levicí a v dikci zákona změnil jediné slovo. Paradoxní je, že je to slovo spravedlivý.

Význam této změny zhodnotí právníci a hlavně, zhodnotí ji praxe. V paragrafu pět se v odstavci (i) psalo, že majetkovou křivdou bylo, cituji, "znárodnění anebo vyvlastnění vykonané v rozporu s tehdy platnými právními předpisy nebo bez vyplacení spravedlivé náhrady". To slovo "spravedlivé" vypadlo. Jako laik si myslím, že je to důležité i nedůležité. Kdyby tedy tehdejší komunistický stát katolíkům sebral, dejme tomu, maštal s koňmi, a jako náhradu by jim dal pětikorunu, neměli by teď nárok se o tu maštal přihlásit, protože vypadlo slovo "spravedlivý". Náhrada to byla, ale neúměrná hodnotě, tudíž nespravedlivá. V praxi ovšem to nebude asi hrát roli, protože stát si tehdy nelámal hlavu ani s pětikorunami náhrady.

Všechny smlouvy tedy mohou běžet tak, jak byly nastaveny. Předpokládám, a opakuji, co jsem zde psal už mnohokrát, že žádná z obdařených církví na restitucích nezbohatne a nepostaví se na vlastní nohy. O majetek je připraví šizuňkové, kteří celou akci v parlamentu prolobbovali. Dále pak nepředpokládám, že dojde k tomu, co se nám troubilo, že církve budou samostatné na státu, nebudou jím podporovány a budou žít z vlastního majetku. Nebudou žít z vlastního, nadále je bude podporovat státní rozpočet a majetek někdo ukradne.

Nebudou žít z vlastního už proto, že kdo si jednou zvykl žít ze státního, nikdy se nenaučí stát na vlastních nohách a starat se o sebe.

Jeden ze sloganů, který církevní restituce prosadil, zněl, že "co bylo ukradeno, musí být vráceno". To je správná myšlenka. Jak ale to, že do restitucí nespadal majetek akciových společností? Logicky to chápu, že by to bylo administrativně nerealizovatelné, ale taky to bylo ukradeno a nebylo vráceno, naopak, bylo zničeno a uvedeno do mizérie. Jenže kdyby – nějak – došlo k restitucím akciových společností (vím, že je to nemožné), soukromníci by se nenechali tak snadno oškubat, jako teď budeme svědky s církevním majetkem.

Na každou vrácenou maštal se už třesou nenasytné světské ruce.