Česká politická reprezentace většinově odsuzuje poslední politický tah prezidenta Trumpa, který nedokázal zabránit Turecku v invazi do Sýrie, namířené proti Kurdům, americkým spojencům ve válce proti islámským extremistům. 

Syrský problém je guláš s tolika kuchaři, že je nemožné rozeznat v tomto sporu, komu náleží bílý a komu černý klobouk na hlavě. Jedno je ale jisté, že Černého Petra největšího padoucha třímá v ruce Donald Trump.

Jak už to bývá, chyba se jistě stala dávno před tím, než invaze oficiálně začala. Kdyby Trump pečlivě a hlavně s pochopením četl Puzzova Kmotra, věděl by, že musí udělat všechno pro to, aby Erdoganovi přistřihl křídla. Trump si nechal líbit, že Erdogan koupil od Rusů protiletecký systém. To byl kopanec do křehké stavby mezinárodní bezpečnosti. Teď by měl následovat jediný logicky krok – a ostatně byl už naznačen, totiž tlak na Turecko ve smyslu vyloučení z NATO. Turecká agrese jistě vyvolá nějakou odezvu Ruska, které je mentorem Sýrie. Sama Sýrie ovšem dává od napadených Kurdů ruce pryč, takže se Rusové budou i nadále držet zpátky. Riziko napětí tady rozhodně je, prudce stoupá napětí s dalším členem NATO, totiž Řeckem.

Je možné, že nakonec si velmoci podají ruce a Trump s Putinem dovolí Erdoganovi obětního beránka – Kurdy – podříznout. Bude to ještě větší padoušství, než v novodobé historii bylo urvání Kosova od Srbska. Kdo by souhlasil s tímto ukřižováním, těžko může odsuzovat ruskou invazi na Krym. Dokonce jinak: Rusové mají pro své znásilnění mezinárodního práva mnohem silnější argumenty, než má Erdogan svým tažením proti „teroristům“, kteří byli donedávna efektivní spojenci svobodného světa.

Evropa pro Kurdy neudělá nic. Je příliš zaměstnána bojem proti plastovým brčkům a úsilím zničit svoji energetiku a průmysl. Paralela Erdogana s Hitlerem je neodolatelná. Turecký diktátor se také volně pohybuje ve slabošském prostředí. Jednou také narazí, ale bude to strašně bolet. Všechny zúčastněné.