Dnes začne v Liberci soud s Pavlem Vondroušem, který se proslavil svým jakoby atentátem airsoftovými kuličkami proti Václavovi Klausovi. Má smůlu, že Klaus už není ve funkci. Soud by asi neprospěl imperiálnímu majestátu prezidentské funkce a prezident by byl pod tlakem, aby udělil střelci milost.

Jenže věci jsou takové jaké jsou, Klaus je exprezident a Zeman je ve věcech aktivismu spíše jestřáb než holubice, navíc je to Klausovo dvojče, takže přízeň od něho Vondrouš nemůže čekat. Nelze předjímat rozhodnutí soudu, nicméně je důležité, že se soud vůbec koná a že se věc nespláchla nějakou pořádkovou pokutou. Jsme v době hypertrofie protestu, v době, kdy se z aktivismu dělá ctnost sama o sobě a kdo není aktivistou ve prospěch něčeho anebo spíš proti ničemu, se stává podezřelou figurou.

Jistě by nebylo dobré, aby to Vondrouš odskákal za jiné, ale dobré je, že stát dává najevo, že existují určité hranice. Bylo by ještě lepší, kdyby se v tomto trendu pokračovalo. Třeba v tom smyslu, že by aktivističtí protestanti byli osobně zodpovědní za škody, které aktivismem spáchají. Vyčíslil někdo, jako škodu způsobí - dejme tomu - uzavření dálničního tahu? Stalo se, že někdo žaloval partičku, která se z toho či onoho důvodu zase někam uvázala za nos nebo vylezla na to či ono?