Slovenský parlament se vyslovil proti ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí už v listopadu a v úterý proti ní hlasovalo 96 ze 113 přítomných členů zákonodárného orgánu. Ve slovenské politice se vyzná málokdo a čtyři dny před volbami asi už vůbec nikdo. 

Sotva kdo tedy rozumně vysvětlí, proč se právě v tuto dobu slovenský parlament Istanbulskou úmluvou zabýval. Úmluva byla přijata v roce 2011 a Slovensko ji tehdy podepsalo. Nicméně loni v listopadu se parlament postavil proti a začátkem února premiér Pellegrini požádal prezidentku Čaputovou, aby udělila zmocněnci vlády stáhnout podpis Slovenska z ratifikační listiny. Čaputová se rozhodnutí vyhnula poukazem na Ústavní soud, který by měl posoudit, zda se jedná o ústavně korektní akt. Mimochodem, Česko smlouvu zatím stejně jako 11 dalších států jen podepsalo, nikoli ratifikovalo.

O Istanbulské úmluvě se už dlouho nemluvilo. Je to jedna z četných mezinárodních smluv, které zdánlivě nikoho k ničemu nezavazují, nicméně jedno mají společné: poskytují takzvaný rámec. Ten je velmi volný a při konkrétních krocích parlamentu a vlád vzniká tlak na to, aby tato rozhodnutí byla s rámcem konformní.

Na první pohled byla tato úmluva zbytečná. Násilí na ženách je ošetřeno zákony jednotlivých zemí. Co ale vzbudilo největší nevoli v části politické scény a naopak aplaus na opačném břehu, jsou pasáže týkající se potírání nevhodných kulturních zvyklostí a obyčejů a taktéž institucionalizovaná spolupráce s neziskovými organizacemi. To je  příklad, kdy se nevládky stávají vládkami: dostávají do rukou moc, mohou zasahovat do školství ve větším rozsahu než kdykoli dříve a dostanou oprávnění společnosti vnucovat svůj pohled na svět, který prohlásí za jediný možný a správný.

Což je, obecně vzato, jeden ze zdrojů sílícího napětí v celé západní společnosti.

Slovenský parlament se tomuto trendu postavil. Prezidentku Čaputovou, tuto vzornou pionýrku progresivismu, tím postavil do prekérní situace. Ona sama se měla vyjádřit v tom smyslu, že se raději vzdá postu prezidentky, než aby úmluvu nějak oslabila. Zatím se tedy schovává za Ústavní soud. Uvidíme, jak si bude počínat dále.