Radost zkazil senát marodérům, protože odmítl zrušení karenční doby: znamená to, že firmy nebudou platit plnou mzdu těm, kteří se na tři dny hodí marod, jak je v kraji zvykem. Na zrušení karenční doby si chtěla nahonit body hlavně sociální demokracie. 

Ta měla v minulosti tučné žně, když pomohla marodérům tím, že zrušila regulační třicetikorunový poplatek v ordinacích. Hned bylo vše při starém, hned se vrátily davy těch, co si přišli pro předpis na acylpirin. Marodéři ovšem mají reálnou naději na úspěch, protože levicová dolní sněmovna bude prosazovat úplatek z kapes podnikatelů znovu a stačí jí 101 hlas, aby uspěla – na úkor někoho jiného, kdo to zaplatí. Ty patetické řeči o tom, jak se nemocní plahočí s horečnatýma očima a bíle povlečeným jazykem do práce, aby nepřišli o peníze, ty jsou… neopřené o tvrdá data. Populista nepotřebuje tvrdá data. Jemu stačí rozdávat z cizího.

Druhý dobrý počin senátu bylo doporučení ústavním činitelům, aby dbali na zprávy BIS. To doporučení se dá zařadit do kategorie „aspoň něco“. Doporučení je nezávazné a neadresné. Přitom jsou tady jasní viníci, především prezident a jeho kohorta, ale pak je tu dlouhá řada činitelů, kteří navzdory opakovaným varováním dopustili, aby čínské technologické firmy poplatné komunistickému režimu ovládly řídící a komunikační centra. Trvá to už pět let – od prvního varování v roce 2013. Hlas senátu je nesmělé zašpitání. Ale aspoň něco a smysl bude mít, když bude následovat čin.

A ještě dodatek – že se senát chová rozumně je důsledek rozumného rozhodnutí voličů. Ti obměnili jeho osazenstvo k lepšímu. No jen jako připomínka těm, kdo tvrdí, že volby nejsou k ničemu.