Česká astronomická společnost v pondělí informovala o svém víkendovém sjezdu. Diskutovalo se na něm i o nekontrolovaném nástupu satelitních megakonstelací. Lidsky řečeno jde o to, že prostor kolem Země je čím dál víc zapráskán satelity všeho druhu. Přibývá satelitů a přibývá zemí schopných satelity vypustit. 

Některé objekty jsou funkční, jiné nefunkční, hovoří se o kosmickém smetí. Blízký vesmír na sebe bere roli světového oceánu, do něhož se valí doslova miliony tun odpadu. Astronomové upozorňují na systém Starlink, v konečné fázi má umístit na oběžné dráhy dvanáct tisíc satelitů. A to je jen jedna firma. Pohled na noční oblohu se mění, astronomické pozorování je ztížené, perspektivně snad i znemožněné. To vše se děje za situace, kdy lidstvo procitá z lhostejnosti o životní prostředí. Astronomové burcují, že i blízký vesmír je životní prostředí.

Těžko se dá čekat, že rezoluce sjezdu společnosti českých astronomů ten trend obrátí. Zde mi nezbývá než sehrát roli ďáblova advokáta: štvou mě aktivisti šplhající po komínech a přilepující se k vozovce… ale v tomto případě mě mrzí, že se nelze přilepit k raketě anebo… vylézt na něco? Jako Baron Prášil po hrachu až na Měsíc? O přilepených aktivistech by se referovalo v médiích, kdežto astronomové nikoho nebaví...

Napadá mě absurdní vize, že nakonec bude těch satelitů a kosmického smetí tolik, že to vytvoří permanentní mrak kolem Země a ten bude odrážet sluneční svit a začne se ochlazovat a nastane nová doba ledová.