Bohuslav Sobotka v Bruselu řekl novinářům, že jeho vláda podporuje nápad nasazení pohraničníků do státu EU bez jeho souhlasu. Sobotka se narodil v roce 1971. Tři roky poté, co Sovětský svaz poskytl internacionální pomoc Československu bez jeho souhlasu. Pochytal i předáky vládní strany a odvlekl.

Tenhle detail zatím v bruselském projektu chybí, přinejmenším o něm nic není známo. Nicméně faktem zůstává, že nasazení ozbrojenců na území jiného státu je cosi krajně problematického a je šílené, že se v Bruselu takový nápad vůbec vylíhl. Dvojnásob šílené, že ho podporuje Česko, nástupnický stát Československa, vpádem cizích ozbrojenců dvakrát postiženého v rozmezí pouhých tří desetiletí.

Je jasné, že schengenské hranice musí hájit armáda. Ne nějací pohraničníci. To, že se mluví o pohraničnících, to je jen součást procesu, který by se dal nazvat cestou z Marsu na Zem. Cestou ze světa iluzí k realitě. Jestliže ministr Stropnický na tiskovce mluví o nepřípustnosti stavu, kdy se Evropou potulují desetitisíce lidé bez papírů, i to je cesta z Marsu. Mluví o desetitisících, realita je v řádu statisíců a miliónů ilegálů bez papírů, potulujících se Evropou. Ony ty nuly skáčou. Do Řecka přichází denně čtyři tisíce ilegálů, takže ten deset tisíc se přesáhne za tři dny, jen do Řecka.

Předáci států Unie se musí domluvit na nasazení armády, na sestavení unijního sboru, a to by pak byl akt solidarity, jehož by se musel účastnit každý členský stát. Teprve s armádně zajištěnou – ilegálně neprostupnou hranicí - je možné mluvit o nějakých kvótách, o rozdělování, o pomoci, o integraci. Dokud toto nebude, je Evropská unie něco jako stát v rozkladu, a tudíž určený k odpisu, a není pak divu, že si každý stát buduje svoji obranu sám. Odpovědnost nesou ti, kdo se nevzdávají života na Marsu mimo realitu a vymýšlejí nesmysly, jako je pohraniční stráž, která vpadne o své vůli – dejme tomu do Řecka – jak? Na padácích? Co když na ni vezmou Řekové samopaly? Oni to nejsou ořezávátka, tihle Řekové. Ti bránili Evropu před invazí z východu už před dvěma a půl tisíci lety.

Takže Česko by mělo podpořit armádní angažmá na hranici, ale odmítnout trapný pokus o silové vládnutí, které je navíc prakticky neproveditelné.

Zaujalo mě

Komunisté nezklamali. Naše sněmovna velmi správně zamítla odporný výmysl evropské reprezentace v čele s Federicou Mogherini, extremistkou s komunistickou minulostí (nastoupila po Catherine Ashton, komunistické aktivistce horující v osmdesátých létech pro jednostranné odzbrojení v konfrontaci se sovětskou hrozbou), označovat izraelské výrobky podle toho, kde byly vyrobeny. Vztah k Izraeli, jedinému demokratickému státu Blízkého východu, je světlý bod naší zahraniční politiky. Je dobře, že jsme z tohoto kurzu neuhnuli. Komunisté nezklamali, ti hlasovali proti. Pěkné je, že neargumentovali svým zakódovaným antisemitismem. Že prý je to rutinní administrativní opatření. Opravdu, je to parta, která se nemění.