Detail který zapadá v mediálním ryku. Úřadující ukrajinský prezident Turčynov slíbil zachovat jazykový zákon, jehož zrušení bylo interpretováno jako zákaz používání ruštiny. Ve Wikipediii čteme, že na Krymu byla ruština vedena jako druhý úřední jazyk. Ukrajinský popřevratový parlament to zrušil a Turčynov odmítl zrušení podepsat.

Mezitím ovšem ruští vojáci Krym obsadili.

Je to možná v současné vřavě detail, nicméně podstatný. Národy jsou na jazyk mimořádně citlivé. Sáhněte jim na něj a máte malér. O postavení českého jazyka naši pradědové zápasili s Rakouskem až do rozpadu monarchie. Otázka zní: proč nový ukrajinský parlament, o jehož podstatě mnoho nevíme, ale žádné volby neproběhly, zrušil stávající jazykový zákon?

Protože jede na vlně emocí a podle všech známek to, co se na Ukrajině děje, je v moci emocí, nikoli rozumu.

Došlo tam ke státnímu převratu. O tom není pochyb, Janukovyče vyhnali nikoli ústavními prostředky. Ustavila se nová garnitura. Kdyby přemýšlela a jednala racionálně, asi by pokládala vztahy s Ruskem za zásadní prioritu i v tom případě, že se chce od Ruska emancipovat a více se přichýlit k Západu. A co udělá tato garnitura? Zašťourá do vosího hnízda a zruší jazykový zákon. To není racionální. Dokonce to není ani emocionální, je to prostě hloupé.

Známe tento mechanismus z osmašedesátého roku, kdy se včerejší sekerníci a kovaní komunisté převtělení na demokraty předháněli v progresivismu a demokratismu. Rozumní lidé i ze strany české emigrace je varovali; nedbali a srpen 1968 byl následkem.

Prožíváme vlnu emocí. Rusko samozřejmě nemůže převálcovat a anektovat Ukrajinu. Jenže Krym je součástí Ukrajiny jen v důsledku vrtochu tragigroteskního komunistického monarchy Chruščova, který ruský Krym Ukrajině věnoval, jelikož to bylo jaksi jedno, Ukrajina byla tak jako tak sovětská a terorem zpacifikovaná. Západ teď předvádí všemožné figury odsudku a rozhořčení. Někdy je to groteskní, jako když náš ministr zahraničí Zaorálek zapomíná na to, že nasadil vše, aby pomohl Rusku torpédovat projekt začlenění Česka do obranného systému NATO a exponoval se v akcích novodobé KGB proti radaru v Brdech. Tehdy ubezpečil Rusy, že Česko je udychtěný pes u jeho prahu. Teď Zaorálek předstírá štěkot a v duchu doufá, že z toho nebude mít průser, podobně jako Zeman, který se stal prezidentem za podpory ruského Lukoilu a varuje Rusy před kopáním příkopů.

Emoce opadnou a nastane chvíle pro realitu. Ta musí být jen jedna – opravdu svobodné volby na Ukrajině pod přísným mezinárodním dohledem. Ostatně, ty už jednou byly za konsenzu velmocí domluveny a projekt tiše padl pod stůl, jelikož na vlně emocí se chce nejeden potentát povozit. Ty volby však být musí a na Krymu patrně referendum: je nějaký rozumný důvod, proč by tam nemělo být?