Před dvaceti lety...
Svátky mají být příjemné, veselé a formální. Je škoda, že ten režim nepraskl v nějakou počasově příjemnější dobu. Ten květen je k tomu příhodnější, ale tam je obsazeno koncem války. Dějiny by se měly konat za sluníčka, když je teplo!
Čtu noviny a z té motaniny na mě vykoukla jedna zajímavá informace: průměrný věk je kousek pod 40 let, takže z toho plyne, že typický Čech už ten režim ani moc nezažil. Ráno jsem o tom uvažoval, říkal jsem si, je mi 64, což není už to první mládí, a vlastně jsem skoro třetinu života prožil ve svobodném světě. A to není vůbec málo! A myslel jsem na ty, kteří takové štěstí neměli. Narodili se dřív a dřív umřeli a vyžrali si ten nesvobodný, tedy odžili si ho naplno, po větší část života. Ale tak to v životě chodí, člověk si svoji historickou epochu nevybírá.
Takže bych nám všem popřál, abychom byli schopni přemýšlet nejen o 17. listopadu, ale o sobě samém. Jak jsem přispěl k tomu, aby svět byl lepší? Využil jsem rozumně a efektivně svobody? Vezu se, nebo tlačím kupředu?
Ale na to je možná moc brzy. Třeba budou lidi takhle uvažovat za dvacet, padesát let.
A bude líp.
