Václav Klaus několik hodin poté, konkrétně ve tři odpoledne, ratifikační listinu podepsal, čímž splnil článek 63 Ústavy, který mu to přikazuje, načež prohlásil, že "vstoupením Lisabonské smlouvy v platnost, navzdory politickému názoru Ústavního soudu, Česká republika přestane být suverénním státem."

To, že oznámil ratifikaci ve smutečním oděvu a že listinu ratifikoval v ústraní, aniž by akt nechal fotograficky dokumentovat, to vše nemění nic na schizofrenii jeho postoje. Naopak, zdůrazňuje ten rozpor. Jestliže je tak přesvědčen, že "Lisabon" naší zemi škodí, pak skutečně byla abdikace jediným odpovídajícím krokem. Abdikace, jak to učinil Václav Havel pod tlakem slovenského nacionalismu, který rozbíjel ústavní systém Československa. Ta možnost zde trvá. Jestliže tedy svým podpisem pohřbil naši suverenitu, nemá v čele tohoto nesuverénního státu co dělat.

Dalo by se uvažovat i o vlastizradě. Jenže ta by byla právně nedokazatelná. Klaus věrohodně nedoložil právní ohrožení majetku českých občanů ze strany sudetoněmeckých nároků. Tato hrozba je pouhou fikcí hradní kanceláře, šířenou ve veřejnosti. Ta je natolik zvyklá brát prezidentskou autoritu vážně, že její značná část tomuto nestydatému nesmyslu podlehla.

Nyní Klaus šíří další nedoložitelný nesmysl, že "nejsme suverénním státem". I tahle, jak říká, chytlavá "větička" jistě dojde odezvy a však je to vidět na prvních internetových anketách. Lidé rádi věří chmurné variantě.

Když se prezidentský kandidát Klaus ucházel o post, sliboval, že bude "prezidentem aktivním, nikoli aktivistickým". Opak je pravdou. On sám se dostal do mezinárodní izolace, z hlav významných států ho přijímají leda Rusové. Zastává extremistické menšinové stanovisko. Jeho hrozby vyslovené v souvislosti s ratifikací naznačují, že chystá nějakou politickou ofenzívu. Hlava členského státu Unie na ni nemá právo. Právo by měl občan Klaus, bez svěřeného úřadu hlavy státu. Ústavní stížnost na jeho počínání je nabíledni. Patrně se jí nedočkáme, protože ODS je rozpolcená a netuší, komu vlastně patří, a ČSSD je v rukou padoucha, který se Klause bojí a podlézá mu.

Nicméně je třeba zakončit pozitivním konstatováním. Síla právních argumentů byla taková, že ani extremistický aktivista Klaus si nemohl dovolit "Lisabon" neratifikovat. Co bude tropit dál, je ve hvězdách. Situace se ale zásadně mění. Do úterních 15 hodin naše mezinárodní postavení záviselo na jeho svévoli. Napříště ale bude záležet hlavně na soudnosti občanů, zdali se nechají nachytat na jeho nacionalistickou demagogii.