Vše kolem případu europoslance Ransdorfa je tak bizarní, že si nelze v danou chvíli vytvořit nic, co by se aspoň vzdáleně podobalo nějakému úsudku. Švýcaři sebrali v bance europoslance a tři nejmenované Slováky. Někdo chtěl vybrat větší počet peněz a vypukla tahanice, do níž zasáhla policie. Zdá se, že Ransdorfa skutečně zadržela. A co dál? Zbývají jen dohady a při pátku s uspokojením konstatuji, že to mohou být dohady aspoň zábavné.

Slováci mají aspoň o stupeň drsnější média, než máme my, a přišli tudíž se zaručenou zprávou, že šlo o 350 milionů eur. Takže se vine rozkošná představa, jak do banky přichází Miloslav Ransdorf se třemi Slováky v závěsu. Přistoupí k přepážce a přeje si vyplatit hotovost.

„Ve francích?“ táže se pokladník, alarmovaný přízvukem.
„V eurech.“
„Kolikpak?“
„Tři sta padesát.“
„Prosím, jak račte.“ Pokladník loví tři zelené s bránou a jednu oranžovou s pavilónkem. Všímá si, že zákazník se hrabe ve velkém lodním kufru. Povytáhne obočí. Ale to už Ransdorf hromuje.
„Co mi sem cpete tohle smetí? Chtěl jsem přece peníze!“
„To jsou peníze, pane.“
„Ale malé! Mně zajímají milióny. Povez mu to, Jožo,“ otáčí se na nejbližšího ze svých druhů.
„To vieš, že milionov, chumaj švajčiarsky,“ zahromuje přítel k pokladníkovi.
„Tak sebou hoď, tihle hoši nemají daleko ke svým vreckovým nožíkům,“ doplňuje ho Ransdorf a klepe lodním kufrem.
Přibíhá stráž, Slováci tahají vreckové nožíky, Ransdorf volá „víte, kdo já jsem“ a tahá legitimaci europoslance. Opona se zavírá nad jevištěm fantazie.

Ono se z toho nejspíš vyklube, že se Ransdorf splet a šel si koupit dálniční známku.
A v Haló novinách napíší ostrý komentář o zmařené antikomunistické provokaci.
Ledaže jinak. Stát se může všechno.

Zaujalo mě

V rádiu povídala slečna redaktorka o vědě a klimatologii. Že si dělala rešerši 1200 nebo kolik článků. Dvě třetiny měly názor, že se neví, proč se klima mění. Třetina psala, že se ví a jen desetina vědců si nemyslí, že za to může člověk.

„Takže 90 % vědců potvrzuje, že za změnou klimatu stojí lidská aktivita,“ shrnuje slečna redaktorka svoje dovozování.

Analýza dezinformace: on ji nikdo nemůže chytnout, že zamlčela, že dvě třetiny neberou lidskou aktivitu jako viníka ani jako neviníka. Důležitý je závěr, ten si lidé zapamatují. A o to tu jde.