Jako duch Hamletova otce bude se zavržený ministr neministr Poche potulovat po chodbách Černínského paláce, sídlu ministerstva zahraničí. Nebude brát žádný plat, nicméně budou mu vyhrazeny jakési blíže neurčené funkce. Nikdo také neví, s jakým seznamem ministrů přicházel opětovně jmenovaný premiér Andrej Babiš k prezidentovi. 

Byl na něm Miroslav Poche, nebo nebyl? Pokud ano, jak to, že se Poche nestal ministrem? Přitom sám Babiš tvrdil veřejnosti, že Poche na seznamu je. Pokud nebyl, lhal Babiš veřejnosti i sociální demokracii a pak je aktuální konečná otázka, jak to, že si takové ponížení nechala sociální demokracie líbit.

Přes všechny otázky vláda ve středu ráno jmenována byla a jak prezident, tak premiér při té příležitosti zdůrazňovali její národní rozměr. Akcent národních zájmů je tu tlustou tužkou podtržen. Naivní pozorovatel by mohl namítnout, že asi každý národní stát má jeden základní zájem, totiž pevnou a ve slovech i činech srozumitelnou vládu. Tak takovou tedy nemáme.

Dnes migrační summit

V Bruselu začnou dnes jednat hlavy států o migrační otázce. Jednání se bude konat ve stínu bavorské hrozby – ministr Seehofer hrozí, že na německých hranicích nechá zadržovat a vracet nelegální přistěhovalce. Což jsou vlastně momentálně prakticky všichni, protože Západem podporovaná povstalecká strana v Sýrii prohrála a tím zmizel hlavní důvod k útěku. Ať summit dopadne jakkoli, a iluze si asi dělá málokdo, je nejasné, jak ministr Horst Seehofer hodlá prakticky hranici kontrolovat. I kdyby mělo jít o maličké zpomalení projíždějících automobilů, způsobilo by to dopravní kolaps, jaký si sotva dovedeme představit.