Je to kompromis při jednání sněmovny, které neskončilo ve chvíli, kdy píši tuto glosu. Jan Hamáček prosazoval prodloužení o měsíc, Andrej Babiš od toho dal ruce pryč a přistoupil na třicátý duben. Přízeň opozice si tím nezískal.

Role opozice v téhle době? Včera jsme měli na Psu  článek člena opoziční strany lidovců, europoslance Tomáše Zdechovského. Článek vyzývá vládu, aby přestala ignorovat naše firmy, které ve zkrácených lhůtách přicházejí s inovacemi ve prospěch našemu zdravotnictví. Cituje konkrétní případy, například odmítnutí termokamery českého původu ve prospěch pochybného švýcarského výrobce. Toto je kritika jasná, konkrétní, adresná a hlavně – občanovi pochopitelná. V podstatě je to ukázka toho, o čem jsem tu před pár dny psal jako o roli opozice v krizové době.

Poslanecká sněmovna během odpoledne předvedla jiný koncept. Vytýká vládě nekoncepčnost a absenci jasného plánu do budoucna. Jan Hamáček odpověděl vtipem, že jasný plán má koronavirus. Ale i Václav Klaus ze zázemí svého institutu vytýká vládě, že se zabývá každodennostmi a opomíjí celkové perspektivy.

Několik poznámek k těm celkovým perspektivám.

Průběžně čteme články našich medicinálních kapacit. To jsou lidé, kteří se zdravím a nemocemi celoživotně zabývají a dosáhli v tom vynikajících výsledků, jinak by své posty nezastávali. Shoda mezi nimi není. Každý vidí situaci jinak. To oni dávají podklady exekutivě k rozhodování. Na základě čeho by asi mohl vzniknout závazný koncept, který by byl rozpracovaný v časovém průběhu a kontrolovatelný? A kdo z těch rozhorlených řečníků nabídl expertně podložený a časově definovaný alternativní plán?

Už před třemi týdny napsal profesor Aleksi Šedo v Deníku.cz v článku Jak nás vidí koronavirus:

Najednou hledáme viníky: Nebyli připraveni! Jak to, že nevěděli, že virus přijde či že změní chování? Jak to, že neví, co bude virus dělat? Proč nedělají víc a zároveň neomezují méně? Já jim na ta opatření kašlu! Je to spiknutí, aby mohli (rozvrátit, uchvátit, zabránit či nezabránit). Virus jako by napadl i to, nač jsme hrdí: naše myšlení. Prostoupil naše úvahy. „Kdo se měl předzásobit? Komu to je vlastně jedno? Kdo na tom prodělá? V čím je to zájmu?“ To jsou zjevně nemocné úvahy. Jenže to už by virus nevymyslel. To vymýšlíme sami.

K tomu, myslím, není ani teď co dodat.