Přesněji řečeno, máme pocit, že číhá kdekoli a kdekoli. Ve skutečnosti je větší pravděpodobnost, že vás zabije blesk, než že se stanete obětí teroristického útoku. Politické vraždy ovšem mají mediální efekt. Neštěstí se sedmi oběťmi někde v Norsku by se nedostalo v Česku ani do drobných zpráv. Politická vražda ovládne na několik dní přední stránky světových deníků. Právě to je hlavní popud k vraždám. Právě jejich ohlas vyvolává ten hrůzný efekt.

Je to samozřejmě zároveň i popud k extremismu, který se bude chovat takzvaně radikálně vůči takzvanému radikalismu. Ani tomu se nedá dost dobře zabránit. Jakého vodítka by se tedy měl občan držet? Nejspíš by měl zachovat chladnou hlavu. Jakkoli jsou teroristické útoky strašné, jsou ve skutečnosti výrazem zbabělosti a také neschopnosti vést skutečně nebezpečný politický zápas. Teroristé jistě budou tu a tam zabíjet, slepě a bez výběru. Svobodnou společnost ale nemohou těmito prostředky zničit. To bychom mohli leda my sami, kdybychom naletěli na radikální písničky provozované zdánlivě z druhé strany. Čím chladnější hlavu zachováme, tím menší bude nebezpečí, že se to stane. Takže vlastně zase tak moc bezmocní nejsme.