Jsem upřímně rád, že se volby v Holandsku dostaly do popředí zájmu také u nás. Vnímáme je jako cosi, co se nás týká, a to je známka toho, že souzníme v rámci evropských souvislostí víc, než kdykoli před tím.

V Holandsku vyhrála strana Marka Rutteho a dostala míň hlasů než posledně a prohrála strana Geerta Wilderse a dostala víc než posledně (a míň než předposledně). Zajímavý je ten povyk kolem toho. Zvítězilo dobro nad zlem a neprosadily se špatné koncepty. To je opravdu na kroucení hlavou – a karavana jde dál. Vždyť občané, kteří mají hluboké pochybnosti o správnosti směřování Evropské unie, nezmizí ze světa tím, že strana Geerta Wilderse nevyhrála volby, ale byla jen druhá. I kdyby byla první, stejně by jen těžko dala dohromady vládu.

Je to jako s naším Okamurou. Jeho názory jsou extrémní a projekty nerealizovatelné, naštěstí – zde mám na mysli zejména koncept vlády skrze referenda. Ale kdyby tu nebyly reálné problémy a z nich plynoucí reálné pochybnosti, pak by pana Okamuru a v Holandsku pana Wilderse nenapadlo hlásat a organizovat to, co hlásají a organizují. Proto je ten jásot nad Wildersovým druhým místem pošetilý.

Karavana jde dál a jeden z jejích honáků je jistě Recep Erdogan. Náš pan velvyslanec v Turecku ujišťoval v rádiu, že si nemáme siláckých řečí z Turecka všímat a že po referendu, které Erdogan pravděpodobně vyhraje, vše utichne. Možná utichne, možná neutichne, ale určitá slova byla vyřčena: v Německu je víc Turků, než kolik má Bundeswehr vojáků, ano, tato slova v Turecku padla. I to, že Turecko reviduje dohodu s EU o uprchlících a omezuje spolupráci v rámci NATO, i to je skutečnost.

Můžeme tedy odsuzovat zlé názory nahoru a dolů, ale realita neúprosně mění měřítka toho, co je zlý názor a co není. On by ten pan Rutte bez Wilderse za zády turecké ministerské agitátory z Holandska nevyhodil a kdyby je nebyl vyhodil, kdo ví, jak by ty volby dopadly. Taková je logika věcí.