Ani válka s Albánií by nemohla tandemu Babiš - Zeman prospět víc, než výrok německé kancléřky o tom, že pro poválečné vyhnání Němců nebyl ani politický, ani morální důvod. Výrok se samozřejmě netýká jenom Čechů a Slováků, Němců bylo po válce vyhnáno celkem dvanáct miliónů i z dalších zemí, nicméně nás jistě zajímá nejvíc česká odezva.

Můžeme být spokojeni s dosavadním vývojem. Vztahy s Německem jsou více než korektní, česko-německá deklarace, tak obtížně prosazená, se osvědčila. Sudetoněmecké spolky opustily svoji nerealistickou dikci. Skutečné přátelství dvou sousedních národů je principiálně spíše iluze než norma, v tomto smyslu jsou naše vztahy se Slováky naprosto ojedinělé, nicméně zdvořilá lhostejnost je historicky vzato pěkný úspěch a věru že nic nebrání navazování pozitivních vztahů na občanské bázi..

V sudu sice moc výbušniny už není a doutnáky jsou uhašeny, nicméně dost prachu v něm zbývá na to, aby i jiskra mohla způsobit zaprskání a spoustu smradu. Což se očividně stalo.

Na takto netaktní slova je třeba vyjádřit nevoli. Vždyť právě v těchto dnech jsme si připomněli výročí vyvraždění Ležáků, i ten fakt, že Němci udusili ležácké děti výfukovými plyny v korbě automobilu. Poslední pamětník toho zločinu ještě žije, je to stará dáma, která dodnes navštěvuje děti ve školách a snaží se jim tehdejší hrůzy připomenout a vysvětlit. Nevole je tedy na místě.

Nebylo by ale dobré vytvářet politická dusna. Jakýkoli revanšismus není ani v náznaku součástí německé politiky. I nevole se dá vyjádřit důstojně a civilizovaně.

Hrozí nebezpečí, že pro oba pány české politiky je pokušení vytvořit aféru příliš silné a výrok Merkelové by se mohl stát zavrtění psem k odvedení pozornosti od podstatných přešlapů a nehorázností, jichž jsou jeden jako druhý každodenními autory.