Výkupným ve výši padesáti megakorun se hodlá Andrej Babiš vyvázat ze skandálu, který vypukl po odhalení Lenky Zlámalové z Echa 24. Ta přišla na to, že nesmiřitelný výběrčí daní sám neplatí daně z devadesátimegového ročního příjmu, tedy z výnosů dluhopisů jeho vlastní firmy, které byly vinou dočasné díry v zákonech zproštěny daně.

Nic nelegálního tedy Babiš neudělal. Díry v zákonech využilo tehdy sedmdesát tisíc lidí. Jen jeden je však ministrem financí s ambicí stát se ministerským předsedou, jen jeden buduje pověst člověka, který si klade výběr daní ve prospěch státní kasy za prvořadý úkol.

Srážková daň je patnáctiprocentní, takže šikovnou optimalizací získal Babiš oněch padesát milionů. Ty hodlá dát na charitu, podle veřejného prohlášení je chce rozdistribuovat charitativním organizacím, nadaci Charty 77 jmenoval na prvním místě. Je to výkupné, nicméně efektivita výkupného je pochybná.

Pikantní ale je ještě další detail, že se totiž Babiš bude snažit o to, aby měli zdaněny příjmy z korunových dluhopisů i další vlastníci. Aby klopilo všech těch sedmdesát tisíc lidí, kteří dluhopisy nakoupili jako dobrou investici. Ona to dobrá investice bezpochyby byla a chybu dělal ten podnikatel, který to neudělal, třebaže o příležitosti věděl. V obchodu není nic „na hraně zákona“. Buď je to podle zákona, nebo to není podle zákona. Když jedu po vesnici 50 km za hodinu, nejsem na hraně zákona, ale prostě jedu tak, jak mi předpisy nařizují. Však taky nikdo nevyčítal Babišovi nezákonnost, výčitky se týkaly jen pokrytectví člověka, který daně neplatí a na ostatní křičí, že kradnú - a zdaňuje kdejakého vesnického trafikanta.

Nicméně je Babišovo rozhodnutí konkrétní rázný krok, jak jsme u něho zvyklí, kdežto Sobotka se zmůže jen na vtipné tweety a pohoršené komentáře. Jedno i druhé můžeme hodnotit dle osobního založení, ovšem jen jedno hodnocení má definitivní platnost: volební výsledek. A toho se už relativně brzy dočkáme.