Sněmovna schválila Lex Babiš. Pokud by po příštích volbách ANO uspělo a Babiš by se chtěl vrátit na ministerské křeslo nebo dokonce na premiérské, nesměly by mu patřit noviny a jeho firmy by nedostaly státní dotace. Taková je teď skutečnost, ale tím věc nekončí.

Zákon musí posoudit senát a pokud ho i ten schválí, poputuje k prezidentovi a teprve po jeho podpisu a zveřejnění ve Sbírce zákonů bude mít kladivo na Babiše tu správnou váhu.

Ale ani pak to neskončí.

Podstatné bude to, co bude následovat. Něco se stane hned – s velkým zájmem budeme sledovat reakci Babišových orgánů, tedy MF Dnes a Lidových novin. Ty jsou v prekérní situaci prostě proto, že Andrej Babiš udělal tu hrubou chybu a před vstupem do politiky si koupil noviny v dětinské naději, že mu to pomůže. Pokud nemají ztratit tvář, měly by se přidat k oficiálnímu potlesku oslavujícího bič na oligarchy.

To ale je jen pěna dní a už v pondělí po tom pes neštěkne. Copak asi udělá Babiš? Udělal by nejlíp, aby se mediální koule na noze zbavil. K likvidaci politických protivníků se média používala vždy a naprosto nebylo třeba je kvůli tomu vlastnit. Stačí nasypat do vhodného ucha žádoucí informace, poloinformace nebo dezinformace a je vystaráno. Naopak, přímá vlastnická vazba je omezující a zraňující. Pokud tedy Babiš média prodá, udělá dobře. Pokud je převede na manželku nebo na někoho jiného blízkého, bude vypadat jako šestákový šíbr ve fialovém saku z devadesátých let.

S Agrofertem to má složitější. To je firma, kterou vybudoval, a zákon směřující proti jeho podnikání je namířen obecně na svobodu podnikání, jak správně poukazovala ODS. Dnes je to Babiš, protože je se svými nejvyššími preferencemi nepohodlný sociální demokracii, která upachtěně funí ANO na záda. Za pět let to bude někdo jiný úspěšný a přijde se na to, že politikovi nesmí patřit továrna s komínem nad padesát pět metrů. Nebo něco v tomto smyslu. Zde se Ústavní soud opravdu nabízí jako arbiter, který by měl ve věci udělat jasno. Jako udělal jasno v době, kdy Klaus se Zemanem chtěli předělat ústavu tak, aby měli vládu v Česku propachtovanou na věčné časy a ještě déle.

Rozum osvítil diakonii

Lidumilná organizace Diakonie ČCE stáhla z charitativní dražby ústřižek prezidentské standarty, rozstříhané hovnisty. Pozdě, ale přece, chce se říci. Hovnisté vlajku ukradli a zničili a diakonie tedy nabídla k prodeji něco evidentně ukradeného. Snížila se tedy na úroveň zastavárny někde v Michli, která kšeftuje s ukradenými bicykly.

Ukradení a zničení standarty byl projev arogantní zvůle, jíž se takzvaní aktivisté projevují velmi často. Islámským státem počínaje až po nějaký ten spolek ochranitelů kde čeho jsou přesvědčeni o správnosti a neomylnosti svého postoje a právě tato správnost a neomylnost jim dává zdání oprávněnosti k čemukoli.

Diakonie sice pozdě, ale přece pochopila, že prodávat ukradené zboží je nechutnost. Hovnisté by měli pochopit, že princip jejich uvažování je ve své podstatě totalitní, hluboce nedemokratický.