Veliký pohyb nastává po parlamentních volbách. Největší hemžení pochopitelně nastalo ve vedení sociální demokracie. Pád vládní strany s rizikem dalšího propadu až za hranici politické bezvýznamnosti nezbytně vyvolá značné posuny. 

Vedení oznámilo sjezd na duben příštího roku. To samo o sobě je známka strnulosti a neschopnosti vnímat realitu. Poukaz na zavedenou strukturu konferencí a jednání a hlasování a že to potřebuje čas, to vše se jeví jako bohapustá výmluva. Nastala sklizeň Sobotkovy setby. Ten sice zametl se svými oponenty, ale ti nezmizeli z povrchu zemského. Jako první se ozval tradiční rebelant Foldyna a další budou jistě následovat. Duo Chovanec a Zaorálek budou sice dělat muže s pevnými rameny, rozhořčení uvnitř strany ale jistě bude nesmírné.

Občanští demokraté se mohou radovat ze svého odrazu ode dna. Ti už byli na chvostu a jsou nyní druzí v pořadí. Ovšem je to úspěch podmíněný. Odstup od vítězného ANO je nesmírný, a je zde tudíž otázka, co s takovým úspěchem. Volba je jasná, buď jít s ANO do koalice, anebo se trmácet nadále v opozici. Pud sebezáchovy samozřejmě napovídá volbu druhé možnosti. Tahle vláda, ať bude jakákoli, nebude mít dlouhé trvání a spolupráce s Babišem se bude rovnat kolaboraci. Potíž je v tom, že uvnitř ODS to nemusí být jednoznačný názor. Hlasatel alternativního názoru je Václav Klaus mladší. Ten jde kupředu, dostal druhý nejvyšší počet preferenčních hlasů po Babišovi a jeho chuť po moci je očividná.

Politické soustrojí České republiky je momentálně v troskách a velké pnutí je i v jednotlivých jeho kolečkách, která se teď po úderu volně kutálejí nevyzpytatelným směrem.